Napříč Švýcarskem obytným vozem – první dojmy

Právě jsme se vrátili z příliš krátké (jako vždy!) cesty do Švýcarska. Cesta nebyla nijak malá, protože jsme poprvé v životě měli možnost jet obytným vozem! Spěcháme vám tedy sdělit naše první dojmy a názory z více než týdenní cesty, kdy nám vozidlo sloužilo jako ložnice, obývací pokoj, jídelna, koupelna….. pro domácnost jednoduše :)

Na tento výlet jsme se těšili asi nejvíce. Zcela jiný způsob cestování, nezávislost, žádný plán. Věděli jsme, že chceme jet do Švýcarska, ale neplánovali jsme si každý den – tato flexibilita a spontánnost nám na našich dřívějších cestách opravdu chyběla, protože když jedete na druhý konec světa, tím spíš s dítětem, dáváme přednost tomu, abychom měli zajištěné alespoň nějaké ubytování.

A tentokrát to byl náš vlastní karavan, který nám na týden a půl posloužil jako domov. Řídili jsme šestimístný model Fiat Knaus SKY TRAVELLER 600 DKG z půjčovny 4kampery.pl.

V tomto příspěvku vám popíšeme naše první dojmy a postřehy po návratu.

Cesta do Švýcarska

Proč vůbec Švýcarsko? Na jedné straně jsme snili o výhledech na hory, výškách, serpentinách. Na druhou stranu jsme chtěli jet tam, kde je ubytování tak drahé, že bude určitě finančně výhodnější strávit noc „pod mrakem“. Původně to měla být Skandinávie, protože v létě nějak rádi utíkáme do chladnějších oblastí, ale týden a půl je rozhodně málo, takže jsme se rozhodli vyrazit do Alp.

Vyjeli jsme pozdě večer, abychom se co nejvíce vyspali a mohli se vydat na cestu za Olivou. Měli jsme dva řidiče, takže jsme se mohli bez problémů vyměnit a druhý den kolem 15. hodiny jsme dojeli až do St.Gallenu (s několika delšími zastávkami po cestě).

Bohužel je třeba přiznat, že cesta v obytném voze trvá mnohem déle než v osobním automobilu. Karavan nedosáhne vyšších rychlostí, takže je třeba počítat s velkou rezervou při odhadu navigace. Na dálnicích a rychlostních silnicích není s rozměry problém, ale pokud vás navigace povede přes menší města, může se stát, že ne všude se obytný vůz vejde – i to je třeba mít na paměti. Nás na cestě do Švýcarska nic takového nepřekvapilo, ale kdykoli jsme chtěli vstoupit do švýcarských měst, museli jsme se zdvojnásobenou pozorností kontrolovat, zda jsme si jisti, že můžeme všude vstoupit.

Také mějte na paměti, že obytný vůz má však svou velikost a hmotnost a benzínu není za hubičku :). Čím rychleji jedete, tím více spálíte. Taková optimální jízda je maximálně 100-110 km/h, ale nejúspornější je jet kolem 80 km/h! Rychle, že? :)

Cesta se protáhla i z jiného důvodu – trasa byla plná zastávek, včetně delších zastávek na jídlo. Protože se do karavanu vejde všechno a ještě víc, vzali jsme si na cestu spoustu jídla a polotovarů, ze kterých jsme si vařili vlastní jídlo, a začali jsme už cestou do Švýcarska ;) Když k tomu připočteme zastávky pro Olivu, čas se nemilosrdně prodlužuje.

Samotná cesta z Lodže do Švýcarska je naštěstí výborná. Většinou se jedná o dálnice nebo rychlostní silnice s mnoha parkovišti podél cesty, která jsme s chutí využili.

Parkovací místa pro obytné vozidlo

Když už mluvíme o parkovištích… Jak a kde zaparkovat obytný vůz?

Měli jsme spoustu obav, jak se v karavanu pohybovat, zejména při parkování a manévrování. Jak jezdíte? Zcela odlišné od osobního automobilu, ale…. srovnatelně! Samozřejmě se jedná o vozidlo, které je téměř 7 metrů dlouhé a více než 3 metry vysoké, ale na tyto rozměry se dá snadno zvyknout.

Po cestě jsme neměli problém zaparkovat obytný vůz u MOPů podél dálnice. Jen při zpáteční cestě v noci se stalo, že kamiony obsadily všechna volná místa, takže jsme museli jet o jedno parkoviště dál.

Zpravidla jsme stáli na sedadlech větších vozidel (pokud tam nějaká byla) nebo na sedadlech osobních vozů – někdy jsme museli obsadit dvě sedadla nebo stát na konci, abychom nikomu nepřekáželi a aby nás nikdo nezaháknul.

Větší problémy jsme měli s napouštěním vody a vypouštěním špinavé vody a záchodu. Za tímto účelem je však nejlepší zastavit v nějakém kempu, protože podél dálnic, a zejména v Polsku, je velmi obtížné je najít.

A jak se ve městě parkovalo? Jedná se o vyšší školu řízení. Pokud bychom měli něco doporučit, pak je to vyhnout se vstupu do centra města za každou cenu. Mnohem lepší možností je vyhledat velká nekrytá (!) parkoviště na okraji města nebo v kempech a do centra dojíždět na kole nebo veřejnou dopravou. Mnohokrát se nám stalo, že jsme vjeli do města, už jsme měli vybrané parkoviště a na místě se ukázalo, že tam není možné obytný vůz umístit. K tomu se přidává stres, otáčení, kombinování…. Je lepší zůstat na okraji.

Kempování pro táborníky

Kempování s karavanem je skvělá věc! Samozřejmě, že pokaždé je s připojováním a stavěním trochu práce, ale rozhodně méně než se stavěním stanu. Všechno máme na svém místě, není třeba věčně balit a vybalovat (i když je důležité mít na paměti, že před odjezdem v karavanu je třeba všechno zahrabat, aby uvnitř nic nelétalo).

Během cesty jsme vyzkoušeli jak místa k přenocování jednoduše na parkovištích s elektrickou přípojkou a vodní náplní, tábořiště u čerpacích stanic, tak i pasoucí se tábořiště s bazény. Některé stály za to a některé ne, i když je třeba si uvědomit, že ve Švýcarsku je kempování mnohem dražší….. Kromě stání na parkovišti bez elektřiny a vody nás nejlevnější zastávka stála 16 CHF a nejdražší 85 CHF.

Některé byly skvělé a stálo by za to v nich zůstat i týden, z některých jsme chtěli co nejdříve odjet. Někdy jsme narazili na lidi pracující v kempu, kteří nám ochotně pomohli, sami přišli a zeptali se, jestli se nám všechno líbí, a někdy jsme narazili na lidi, kteří vyloženě neřekli všechno nebo lhali (ano, i takové věci se ve Švýcarsku dějí).

Please define valid width and height attributes for remote images.

Jízdní kola + karavan ?

To nejlepší, co nás mohlo potkat! Upřímně řečeno, zpočátku nás vůbec nenapadlo si je brát, ale teď už si bez nich nedokážeme představit cestu s karavanem. A nejde o překonávání neznámých dlouhých cyklotras, ale o praktické dojíždění do města nebo na nákupy.

Švýcarsko má skvělou infrastrukturu plnou cyklostezek a stojanů. Protože na chodnících nejsou žádné stezky, na ulicích jsou vyhrazené pruhy a tam, kde stezky končí, byl okamžitě stojan na kola (a ne na pár kol, ale na desítky kol!). Ale to není všechno: řidiči tu prostě jezdí kulturně a cyklista má přednost (často dokonce řidiči zastavili, aby nám umožnili nějaký manévr, i když to byli oni, kdo měl přednost). Cítili jsme se bezpečně jako nikde jinde a nebáli jsme se ani jezdit po ulicích s Olive v sedačce na kole.

Do karavanu se vejde vše a ještě více

Ukázalo se, že do obytného vozu se vejde poměrně hodně věcí. Cestovali jsme ve čtyřech dospělých a s dvouletým dítětem a podařilo se nám sbalit tak, že jsme měli k dispozici i všechna lůžka v karavanu (jedno lůžko je hned nad kufrem a dá se zvednout, pokud se tam všechno nevejde, ale pak přijdete o místo na spaní a využijete rozkládací postel u stolu).

Další výzvou byla skutečnost, že jsme se museli sbalit jak do teplého, tak do chladného počasí, protože jsme měli v plánu trochu se projet po horách a možná se dostat i na ledovec. Plus oblečení na pěší turistiku a cyklistiku a veškeré příslušenství. Když k tomu připočteme věci na samotné kempování (stůl, židle, gril), vyjde to opravdu hodně.

Jak již bylo zmíněno, vzali jsme si také hodně jídla, abychom co nejméně nakupovali na místě. Udělali jsme si zásoby těstovin, omáček, rýže, masa, uzenin, sýrů, tvarohu, marmelád atd. Jediné nákupy, které jsme na místě dělali, se týkaly hlavně chleba.

Byli jsme velmi překvapeni, že se nám vše podařilo protlačit dovnitř!

Souhrn

Líbila se nám cesta? V každém případě to byla zcela nová zkušenost. Nyní bychom však k cestě přistoupili trochu jinak – méně bychom cestovali karavanem a více na místě na kole, vlakem nebo veřejnou dopravou. Aby na nás karavan v klidu počkal v kempu a nesloužil nám jako hlavní dopravní prostředek na místě :)

Viz také náš záznam: Švýcarsko – co vidět, TOP 5 nejkrásnějších míst.