Swietokrzyskie aktivně – rezervace Wykus, Sieradowska Góra a Bodzentyn

V minulém příspěvku jsme vám ukázali Wąchock, pověděli jsme si o jeho historii a nyní je čas vyrazit z Wąchocku na procházku lesem do Bodzentýna. Nebude to však obyčejný les, bude to místo, které je na jedné straně únikem do přírody, na druhé straně mimořádnou lekcí z historie, protože právě tyto lesy byly útočištěm a tábořištěm lednových povstalců a partyzánů Domobrany, což připomíná řada hrobů, pomníků a pamětních desek.

Řeč je samozřejmě o Sieradowickém parku krajinném, který se nachází v severní části Svatokřížského vojvodství, na území Svatokřížských hor, mezi městy Wąchock, Starachowice, Bodzentyn a Suchedniów. Rozkládá se na ploše 12 106 hektarů a jeho ochranné pásmo má více než 16 hektarů. Samotný park je součástí rozsáhlejšího lesního komplexu, kterým je Swietokrzyský les.

Vydali jsme se po modré značce přes Siekierzynský les, hledali památníky a zajímavé skalní útvary a pokračovali přes Sieradowskou horu do Bodzentýna.

Rozhodně je to celodenní výlet, zvláště když cestujete s dětmi ;) Napovíme však, že velkou část trasy lze absolvovat po zpevněné cestě malebným parkem, kterou částečně vede modrá značka. Teoreticky je tato cesta přístupná autem a na podzim ji využívají hlavně houbaři, ale píšeme o ní jako o alternativě, zejména pokud chcete trasu absolvovat s kočárkem – přechod přes zpevněnou cestu bude občas snazší než lesní pěšina.

Sieradowicki Landscape Park

Krajinným parkem Sieradowitz prochází několik stezek včetně. Modrá trasa pojmenovaná po něm, již jsme zmínili. Trasu, která začíná ve Wąchocku (u vlakového nádraží) a končí v Cedzyně na autobusové zastávce MPK/PKS, vede Edward Woloszyn. Její celková délka je 44,5 kilometru. My jsme se samozřejmě pro tuto vzdálenost nerozhodli, ale můžete se jednoduše projít lesem, nebo jít o kousek dál, do Bodzentýna, kde je několik zajímavých míst (o Bodzentýnu píšeme na konci příspěvku).

Wąchock dělí 2,5 kilometru od vstupu do Sieradowického krajinného parku, místa, které bylo svědkem mnoha bojů a krveprolití. Stejně jako nelze lhostejně projít kolem hrobů a pomníků, které připomínají smrt vojáků, kteří zde padli, nelze ani tento vstup nechat bez historického prvku. Začneme tedy místy, která jsou symbolická a plná vlasteneckých nádechů v krajinném parku Sieradowitz.

A ještě jedna rada. Poznávání této oblasti, ale i celého Świętokrzyského vojvodství, vám jistě usnadní mapa dostupná na portálu a v aplikaci „Świętokrzyskie Trails“, kterou si můžete stáhnout zde. Kromě toho si zde můžete prohlédnout trasu prohlídky s aktivními značkami.

Langiewicz Glade

Byl to první bod na naší mapě. Jedná se o malou mýtinu stranou od hlavní zpevněné cesty lesem, kterou právě prochází modrá značka. V jeho centrální části se nachází místo pro rozdělání ohně, lavičky, ale důležitější je to, co si přečteme na informačních a pamětních tabulích, které jsou umístěny na mýtině.

Polana je pojmenována po jednom z vůdců lednového povstání v roce 1863 – generálu Marianu Langiewiczovi. Právě zde se měl pravděpodobně nacházet tábor povstalců, i když, jak se můžeme dočíst v různých zdrojích, tato informace není stoprocentně potvrzena. Můžeme si však být jisti tím, co jsme již zmínili v jednom z předchozích příspěvků: Langiewicz byl na přelomu ledna a února 1863 se svou armádou umístěn ve Wąchocku a v okolních lesích a ve Wąchocku měl své velitelství, o čemž svědčí dodnes zachovaný zámeček, který se nachází přímo na trase.

Na mýtině je pamětní kámen s deskou s erby a dvěma daty: 1863 a 1943. Kámen založili vojáci AK z uskupení Šero, kteří se přihlásili k tradici pokračovatelů boje za svobodu, při 122. výročí lednového povstání. Níže je pamětní deska, která připomíná další výročí, tentokrát 130. výročí. Ten informuje, že současnou podobu a vzhled mýtiny dali obyvatelé Wąchocku. Kolem pamětní desky jsou svíčky a květiny – překvapivě mnoho.

Pozornost na mýtině vzbuzuje také oplocená borovice, která je přírodní památkou a je na ní připevněna litinová deska s nápisem: Tábor generála Marjana Langiewicze, 1863. Dříve byla tato deska přibita na dubu rostoucím na mýtině.

Nedaleko mýtiny (asi 100 metrů) se nachází pramen, z něhož měli povstalci pít vodu (jmenuje se Langiewiczův pramen).

Přírodní rezervace Wykus

Přírodní rezervace Wykus, založená v roce 1978, a stejnojmenná mýtina, která se zde nachází, jsou místem, kde za druhé světové války tábořili a bojovali partyzáni. Rezervace zahrnuje západní svah malého kopce Wykus (326 m n. m.). Samotná lokalita je kopcovitá, protkaná stržemi. Dnem jedné z nich protéká řeka Lubianka. Stromy, které zde dnes najdete, jsou většinou staré 70 až 100 let. Na některých místech najdete borovice, které zde rostou již více než 100 a některé dokonce 140 let.

Modrá značka vede přes přírodní rezervaci Wykus, ale můžete se sem dostat i ze zpevněné cesty – cestu do lesa najdete bez problémů, protože u cesty je kámen informující o táboře Grima a Nurta. Při procházce z této strany stojí za to se na chvíli zastavit, protože kromě přístřešku a laviček jsou zde umístěny pamětní desky přibližující historické události a profily hrdinů bitev, které se zde odehrály, včetně velitelů: Jan Piwnik pseud. „Ponury“ a major Eugeniusz Kaszynski pseud. „Nurt“ (Nurt byl nástupcem Grima). Oba patřili k elitnímu uskupení tzv. „Cichociemni“, vojáci vycvičení v Británii pro speciální úkoly (diverze, sabotáže, zpravodajství, komunikace a vedení operací v týlu nepřítele).

Šerý byl zakladatelem místního tábora a sloučil dosud volně působící skupiny do Kielckého okresního odboje AK, který sdružoval celkem asi 400 partyzánů. Padl v červnu 1944 během bojů u obce Jevlasze (dnešní území Běloruska) a jeho popel je uložen v klášteře ve Wąchocku (ve Wąchocku je také pomník Ponuryho).

Polana Wykus byla v letech 1943-1944 základnou partyzánských jednotek a místem bojů proti Němcům. V roce 1943 byl Wykus třikrát napaden německými jednotkami, a to v srpnu, v září a 28. září. V říjnu Němci s velkou přesilou (asi 3000 vojáků včetně letectva a dělostřelectva) zaútočili a tábor zničili. V té době bylo zabito 33 osob.

Na mýtině stojí kaplička s obrazem Panny Marie Bolestné. Kolem obrazu jsou kamenné desky s přezdívkami a jmény padlých. Kromě kaple se zde nachází také polní oltář a každoročně v červnu se zde konají vlastenecká setkání – vzpomínkové akce na padlé vojáky partyzánských skupin AK „Ponury“.

V rezervaci se nachází mnoho dalších hrobů vojáků a pomníků připomínajících padlé hrdiny. Je zde vyznačena partyzánská křížová cesta, která vede mezi místy, kde partyzáni bojovali a kde se nacházejí jejich hroby.

Přírodní rezervace Michniowski Stone

Pokud vás zajímají další místa spojená s povstalci a partyzány, můžete se vydat do rezervace Kamień Michniowski, která se nachází ve východní části Sieradowického parku krajinného (rozhodně je mimo modrou značku). Právě zde se nachází Ponurá jeskyně, kam se uchýlili lednoví povstalci a na jaře 1943 i partyzáni AK.

Mimochodem, stojí za zmínku, že Kamień Michniowski je nejvyšším vrcholem pohoří Sieradowicki s nadmořskou výškou 435 metrů.

Gypsy Capa

Cikánská čepice a Bílý kámen jsou skalní výchozy, které se nenacházejí na modré značce, ale jsou snadno dostupné – jsou blízko zpevněné cesty, první, která křižuje hlavní trasu přes Sieradowický krajinný park (ze směru od Wąchocku). Tato silnice se jmenuje Zuzelanka a autem se na ni již nedá vjet, ale je stále poměrně široká a dlážděná, ideální pro procházky s kočárkem nebo přívěsem.

Cesta k Cikánské kapli trvá asi 15 minut (v jednom směru je to 1,2 kilometru) a k Bílému kameni musíte ujít dalších asi 200 metrů do lesa. Oba skalní útvary jsou přírodními památkami a je velmi pravděpodobné, že se zde ukrývali i vojáci pod velením Langiewicze a Gloomyho.

Přírodní rezervace Sierad Mountain

Tato rezervace je nejjižnější částí Sieradowického krajinného parku. Sieradowská hora měří 382 metrů nad mořem a je zajímavé, že její vrchol leží mimo rezervaci. Horská rezervace Sierad byla zřízena na ochranu severního svahu hory, který je porostlý vícedruhovým pralesem. Zde se setkáváme s četnými exempláři jedlí, kterým se pro jejich velikost říká „mamutí“. Území rezervace je protkáno hlubokými údolími potoka Svilina a jeho přítoků a hlubokými erozními stržemi. Je zde zařazeno 17 druhů chráněných rostlin, včetně mnoha velmi vzácných.

Na úbočí hory pod lesem se nachází vyhlídka. Musíte uznat, že výhled ze svahu na Svatokřížské hory je opravdu příjemný pro oko. Ostatně, přesvědčte se sami:

Přes rezervaci vede modrá značka, která vzápětí opouští lesní cesty a vstupuje na asfaltové silnice vedoucí do Bodzentýna.

Bodzentyn

Bodzentyn je malebné městečko ležící na okraji Swietokrzyského národního parku, v srdci Swietokrzyských hor, na řece Psarce. Bodzentynu dominuje gotický kostel sv. Petra a Pavla. Kostel sv. Stanislava je nejvyšší stavbou v oblasti, která se tyčí nad střechami budov.

Bodzentyn založil krakovský biskup Bodzęta v letech 1348-1355 na základě privilegia, které obdržel od Kazimíra Velikého. V roce 1365 byl v Bodzentynu postaven hrad a město bylo obehnáno hradbami.

Z hradu zbylo jen velmi málo, pouze fragmenty zdí a základů, které byly obehnány a zpevněny dřevěnými trámy, aby se k nim nikdo nedostal a nepředstavovaly nebezpečí. Lze si jen představit, jak to tu vypadalo, když se tu král Ladislav Jagellonský zastavil na své cestě do Grunwaldu (právě zde přijal zástupce pomořanských knížat, kteří mu přislíbili pomoc v boji proti německým rytířům).

Hrad byl na příkaz biskupů opakovaně přestavován (byly přistavovány nové části, věže, křížové chodby, domy pro služebnictvo), čímž se měnil nejen styl a forma, ale i charakter stavby z obranného na obytný, palácový. Po převzetí biskupského panství státem v roce 1789 začal hrad i město upadat. V jeho interiérech byla připravena vojenská nemocnice a sýpka, ale o čtvrt století později byl hrad opuštěn a místní obyvatelé jej začali rozebírat na cenný stavební materiál. V současné době jsou zříceniny hradu zabezpečeny a chráněny.

V sousedství se nachází již zmíněný historický římskokatolický kostel postavený v polovině 15. století. Uvnitř můžeme obdivovat mimo jiné hlavní oltář ze 16. století, který navrhl Giovanni Cini a který byl původně ve wawelské katedrále, obraz Zmrtvýchvstalého Krista nebo triptych namalovaný Martinem Černým, jedním z nejvýznamnějších umělců pozdního středověku, žákem Víta Stwosze. Za zmínku stojí, že se jedná o jediné dochované originální dílo tohoto autora.

Kostel se nachází v severozápadním rohu Horního náměstí, na místě, kde dříve stávala radnice. Nyní je to zrekonstruovaný prostor s fontánou, lavičkami, stromy a sochou svatého Mikuláše. Florian.

Zajímavým místem, které je od Horního trhu trochu dál, je vesnická usedlost Czernikiewiczů z roku 1809. Nachází se na adrese 3. Maya a naprosto se odlišuje od ostatních zděných staveb – okamžitě poznáte, že se jedná o tu pravou usedlost. Formálně patří do Muzea vesnice Kielce, ale jedná se o objekt uchovávaný in situ, tedy na místě, kde se nacházel od počátku (na rozdíl od skanzenů, kam jsou předměty převáženy na nové místo).

Ukazuje, jak žila rodina se středními příjmy a více generacemi. Původně to byl dům s jednou místností, chodbou a místnostmi pro dobytek. Postupem času se dům rozšiřoval, přibývaly další místnosti a užitkové prostory měnily své využití. V současné době můžeme v interiérech vidět prvky vybavení jednotlivých místností, jako je tkalcovská dílna, nářadí na zpracování obilí a pečení chleba, šicí stroj, je zde nábytek, kamna, nádobí a na stěnách visí náboženské obrazy.

Vstup do usedlosti je zpoplatněn – 5 USD za běžnou vstupenku a 2 USD za zlevněnou vstupenku. V sobotu jsou prohlídky zařízení zdarma.

Souhrn

Bodzentyn byl naším posledním bodem na trase, ale jak jsme již psali, modrá trasa pokračuje přes Swietokrzyski Park Narodowy, Swieta Katarzyna, Krajno Zagórze Pierwszy (zde se nachází Sabat Krajno – zajímavé místo pro rodiny s dětmi), Ciekoty a soutěsku Lubrzanka až do Cedzyny.

Místa, která se nám podařilo navštívit, nabízejí na jedné straně odpočinek a různé outdoorové aktivity, na druhé straně možnost seznámit se s historií a osudy vojáků, kteří bojovali v okolních lesích. Rozšířili jsme si znalosti o lednovém povstání a partyzánech, kteří zde bojovali za druhé světové války. Procházeli jsme se mezi stejnými stromy jako vojáci, kteří kdysi bojovali za svobodu a nezávislost naší země, míjeli jsme hroby padlých a viděli jsme děti, které rodiče přivedli, aby se dozvěděly o místních událostech.

To je rozhodně důležitá lekce z dějepisu, kterou by si měl osvojit každý, kdo do těchto oblastí přijíždí.

// Záznam vznikl v rámci placené spolupráce se samosprávou Svatokřížského vojvodství.

Zdroje, které jsme použili:
– https://swietokrzyskie.travel/informator_turystyczny/szlaki_turystyczne/poznajemy_sieradowicki_park_krajobrazowy
– http://kultura.bodzentyn.pl/artykul,niebieski-szlak-turystyczny.html
– https://pl.wikipedia.org/wiki/Sieradowicki_Park_Krajobrazowy
– https://miejscapamieci.org/miejsca/lasy-siekierzynskie-i-pomniki-w-wachocku/
– http://www.mojeswietokrzyskie.pl/
– https://zabytek.pl/pl/obiekty/bodzentyn-zespol-kosciola-par-pw-wniebowziecia-nmp-i-sw-stani
– https://zabytek.pl/pl/obiekty/bodzentyn-zamek-i-stare-miasto