„ReadyForBiking“ – aneb připraveni na mráz, to znamená, že končíme sezónu 2015 v Bolimovském lese

Počasí za oknem je krásné, ale dokud okno neotevřete. Začal podzim, teploty klesají pod nulu a ven se chodí stále hůř. O našich posledních (?) výletech na kolech v mrazu si můžete přečíst v našem zpravodajství z poslední rallye Bike Orient sezóny 2015. Není zač :)

Pokud sledujete náš blog už delší dobu, určitě jste čas od času narazili na příspěvky z cyklistických srazů, kterých jsme se jako tým readyforboarding.pl zúčastnili :) Od dubna jsme se s koly objevovali na určených místech a hledali body v nejzajímavějších zákoutích Lodžska (i mimo něj). Bohužel všechno dobré rychle končí a neúprosně přišel říjen a s ním i poslední, závěrečná rallye.
Bike Orient
, tentokrát v okolí Skierniewic, přesněji v Bolimowském lese.

Součástí rallye je také pohárová klasifikace, kterou vyhrávají účastníci s nejvyšším počtem bodů ze tří nejlepších vydání. Před 4. rally, Kamila vedla v ženské Mega klasifikaci, ale bodové rozdíly byly tak malé, že se vše mělo rozhodnout až v cíli poslední rally.

Bike Orient 2015 Bolimowský les

Pořadatelé nás překvapili brzkým startem rallye, takže jsme vyrazili směrem na Skierniewice už v 6:30 ráno. Zpočátku teploměr ukazoval 2 stupně Celsia, ale jak jsme se blížili k základně rallye, teplota klesla až na -6 stupňů Celsia!

Jsme rozhodně teplomilní lidé a v takovém počasí na kole normálně nejezdíme ;) Pro nás to má být především zábava, takže jsme zatím na jednokolky při záporných teplotách nesedli. A zde jsme použili výslovně větu „Až dosud…“ Je velká šance, že se to změní, protože se ukazuje, že to není tak špatné. Nízká teplota byla naštěstí jediným negativním faktorem. Navíc bylo velmi slunečno, bez jediné kapky deště.

Start byl naplánován na 9:00, ale oficiálně jsme začali v 9:10. Kromě dřívějšího startu naplánovali pořadatelé více kontrolních bodů než obvykle – 13 (dosud jich bylo maximálně 11). Jelikož nám byl terén zcela neznámý, bylo nám celkem jedno, na které části od základny budou body roztroušeny. Jakmile jsme dostali mapu, naplánovali jsme si trasu a po startovním signálu jsme vyrazili směrem k bodu č. 7.

Možná jsme se pohybovali příliš rychle, protože jsme šli špatným směrem, ale naštěstí jsme na to rychle přišli a vrátili se na modrou značku směrem k opevněné osadě. První body mají za to, že jedete v davu a tento dav zpravidla ví, kam má jet :). Přesto se vyplatí podívat se do mapy, protože párkrát bychom se spletli.

Začátek byl ale těžký, protože chvíli trvalo, než se tělo zahřálo, a navíc se projevovala zima. Navzdory teplým rukavicím nám málem upadly prsty u nohou. Z CP č. 7 jsme jeli na CP č. 20, což je příkop, ke kterému se dalo snadno dostat (přeskočili jsme jednu uzavřenou silnici). Po tomto bodě nám byla zima jen na prsty u nohou a nahoře jsme se cítili docela pohodlně, mohli jsme pokračovat dál :).

Další, PK č. 12, bylo také snadné najít, cesta byla rovná a kvalitní, bez písku a bláta. Poté jsme se vydali směrem k bílé silnici (Mill Road), po které jsme měli rychle dojet na CP č. 3. Nebylo možné jet tak rychle, jak jsme si naplánovali, po lesních cestách by to bylo rychlejší, ale důležité je, že jsme se posunuli vpřed :). CP č. 3 – chtěli jsme najít propustek zespodu, ale zde selhalo počítání metrů a nakonec jsme skončili na zelené značce, odkud jsme se k bodu dostali příkopem.

Rychlý návrat a už jsme byli na silnici Durch Road na PK 18. Trochu nás mátl nedostatek dalších cyklistů, ale jak si vždycky říkáme: “Všichni už jsou daleko vepředu ;)”. “. Teprve u odbočky do lesa jsme potkali skupinu cyklistů. Lucerna byla hned vedle cesty, takže jsme ani nemuseli slézat z kol a hledat bod. Odtud jsme vyrazili směrem ke žluté silnici a jakmile jsme na ní byli, znovu jsem se podíval do mapy a buď neumíme počítat do 13, nebo jsme zapomněli na jeden bod.

Ukázalo se, že jeden bod byl na okraji přeložené mapy a unikl nám ;) To už jsme byli na zpevněné cestě a ta nás dovedla k CP č. 4, který byl skrytý za příkopem. Bohužel jsme zde doháněli kilometry a ztráceli čas (optimální bylo jet z PK 3 na PK4 a teprve potom na PK8). Po PK č. 4 jsme měli delší úsek (asi 7 km) bez bodů, jeli jsme rovnou na PK č. 1 – bufet.

Na bufetech je nejlepší to, že jsou to nejjednodušší body a můžete se setkat s větší skupinou účastníků :). Tady jsme taky zjistili, že jsme skoro nic nepili, protože voda v bidonech byla strašně studená a na bolavý krk to není nejlepší nápad. To není stejné jako při předchozím ročníku v Burzeninu, kdy dokonce došla voda (ale to bylo hodně přes 30 stupňů C!). Vypili jsme izotonik, snědli ovoce a pokračovali v cestě na PK č. 19.

Tohle byla asi první rallye, kdy jsme se vůbec nezdráhali prosekat lesem. Zpravidla jsme volili zpevněné cesty, ale v těchto oblastech byly cesty tak dobře značené a sjízdné, že bylo snadné si je zkrátit. Příjezd k PK č. 19 byl téměř přes nějaké bramborové pole či co, takže jsme měli možnost se konečně projet v písku :)

Další v pořadí byl PK č. 10 – hrob. Zde bylo klíčové najít lesní cestu od zelené značky. Ze silnice byla slabě viditelná, ale Kamila zkušeným okem zahlédla pěšinu mezi stromy :). Průchodnost byla slabá, ale asi na 100 metrů už byla cesta velmi dobře vidět. Z PK č. 10 jsme se vydali směrem k bodu, který jsme považovali za nejobtížněji lokalizovatelný – PK č. 2. Klíčem bylo trefit se do správné mezery mezi domy, změřit vzdálenost a najít správný příkop. Díky dobrému výjezdu z PK č. 10 bylo snadné najít vhodný průsek mezi domy.

Příkop u PK č. 2 byl velmi dobře viditelný, hůře byla vidět lucerna. Naštěstí jsme to zvládli (i když nás trochu lákalo všechno, co rostlo kolem nás). Z CP č. 2 jsme jeli na CP č. 5 – hřbitov z první světové války. Nevěnovali jsme pozornost tomu, že jsme si naplánovali cestu z druhé strany řeky, ale naštěstí to byl jen příkop a my ho bez problémů přešli pěšky. Pak PK č. 8, další hřbitov a svědomitě ukrytá lucerna :)

Měli jsme dobrý čas a jen jeden bod k nalezení – PK č. 6 (hromada keřů). Byla to jedna z několika hromádek na poli, ale lucerna byla vidět už z dálky.

Se sadou bodů jsme se vydali do cíle a po 4 h 15 min jsme protnuli cílovou pásku :). Čas byl pro nás téměř rekordní, ale Kamila obsadila 4. místo, a tak nebyla „na bedně“ ani tohoto ročníku, ani Bike Orient Cupu. Je to trochu škoda, ale je nesmírně potěšující, že sami vidíme pokrok. Jde to čím dál lépe, a tak se bavíme čím dál víc :) Už se tak často neztrácíme, rychleji se chytáme (ano, i Kamila!) a provází nás super emoce a atmosféra :).

Navíc jsme zjistili, že i jízda v mrazu může být zábavná, jen je třeba vytrvat a prostě vyrazit z domu :)

Do cíle jsme dojeli unavení, ale ne vyčerpaní jako minule (i když to možná znamená, že jsme mohli dát víc?). Organizátoři jako vždy zajistili teplé jídlo (dokonce i vegetariánskou polévku!) a grilování. Tentokrát jsme bohužel nemohli zůstat až do konce, takže jsme si po jídle trochu popovídali s ostatními účastníky a vrátili se do Lodže.

Jako vždy gratulujeme všem účastníkům, kteří se zúčastnili, a doufáme, že se bavili stejně dobře jako my. Pořadatelům děkujeme za další super rally no a už se těšíme na další sezónu :)