Někdy je dobré cítit se jako doma

Další víkend na cestách je za námi. Tentokrát jsme místo do hor vyrazili k moři. Život v centru Polska má to kouzlo, že je všude relativně blízko, tak toho využijte :)

Tentokrát jsme jeli do Gdaňsku. Jak je již standardem, nejeli jsme k Baltskému moři kvůli plážím. Měli jsme jiný, více rozvojový a společenský cíl, a tím byla akce Blog Forum Gdansk, která se konala v Evropském centru solidarity. Dnes se však nechceme zaměřit na BFG, ale na jedno místo, kam se vracíme a kam jsme se konečně dostali.

Není místo jako domov

Neskrývám, že jsme byli rádi, když jsme dostali potvrzení o přijetí na Blog Forum Gdaňsk. Účast na takových akcích je pro nás ctí a příležitostí vyslechnout si mnoho zajímavých panelů, prezentací a setkat se s dalšími webovými vývojáři. O tom, kde se v Gdaňsku ubytujeme, jsme dlouho nepřemýšleli, protože jsme už měli osvědčené místo.

Pravdou je, že málokdy jedeme na stejné místo dvakrát. V našich příspěvcích se často dočtete: “Ale ve skutečnosti je míst, kam se vracíme, málo, protože na obzoru jsou neustále nové nápady, které realizujeme rychlostí světla, a na návrat stále nezbývá dost času (něco přece musí zůstat na důchod, ne? ;-).

Nedávno jsme na našem FB zveřejnili zajímavý citát: George Bernard Shaw . Je pravda, že člověk neodjíždí (ne nutně do zahraničí), aby měl každý den přesně to samé, co doma. A to do té míry, že na světě neexistuje žádné jiné podobné místo. Neexistuje takové místo, kde bychom se mohli cítit tak příjemně, nechat nepořádek, chodit celý den v pyžamu, věšet prádlo v obývacím pokoji a zároveň každý kout skrývá spoustu vzpomínek a zajímavých příběhů.

Co tím chci říct? Jsou místa, kde jsme žili delší či kratší dobu, a vracíme se do nich s nostalgií a touhou zjistit, jak se mění čtvrti, kde jsme žili. Kdybychom tam však nyní nějakou dobu žili, neříkali bychom jim domov. Teprve příběhy, které tam vznikají, vzpomínky a okamžiky, na které se vzpomíná, dávají tomuto místu zvláštní charakter. Náš domov je jen jeden a další nehledáme.

To však neznamená, že nemůžeme přenocovat na místech, která pro nás budou nesmírně pohodlná, bezpečná a přátelská a po kterých se nám bude stýskat. Někteří hledají ubytování podobné svému bytu, jiní chtějí něco nového, chtějí bydlet tak, jak by si to nikdy nedovolili (nebo riskovat). Jiní dávají přednost osvědčenému a doporučenému místu. A právě tato 3 možnost s námi tentokrát vyhrála losování ;) Při hledání ubytování v Gdaňsku padla naše volba rychle na hotel, kde jsme již dříve bydleli a byli jsme velmi spokojeni – Hotel Mercure Gdansk Old Town.

Mnohé z vás možná naše volba překvapí – no, protože jak bychom nemohli strávit noc „na chatě“? No, dá se to zvládnout :) Stále více si ceníme pohodlí a klidu. Tím spíše, když cestujeme za určitým účelem, máme nabitý program a spoléháme na dobrou polohu, čerstvou a zdravou snídani a služby, které nás zachrání z nesnází. Namísto toho, abychom hledali recenze na internetu, testovali je a hledali, raději si vybereme místo, které jsme již sami vyzkoušeli. Ušetří vám to spoustu času a nervů (tím spíš, pokud jste nerozhodný člověk jako já).

Vyzkoušeli jsme již mnoho hotelů, máme srovnání a můžeme vám toto zařízení s čistým svědomím doporučit. O našich předchozích požitcích si můžete přečíst zde. Přestože jsme stálými hosty, i tentokrát nás překvapily nové změny k lepšímu, zejména pokud jde o snídaně. Naše srdce si ukradl čajový koutek a odšťavňovač! Opravdu domácí snídaně :D

A právě vydatné a chutné snídaně jsou jednou ze dvou věcí, které nás na tomto hotelu zaujaly nejvíce (netřeba dodávat, že snídaně je nejdůležitějším jídlem dne?). Z druhého bodu je úchvatný výhled na Staré město a na druhé straně na loděnici. Ostatně, přesvědčte se sami.

Je však známo, že cesta se neomezuje jen na sezení v hotelu. Kromě zajímavých panelů na BFG jsme se tento víkend rozhodli navštívit ještě jedno místo.

Muzeum druhé světové války

Letos v červenci jsme neměli možnost toto muzeum navštívit. O našem neúspěšném přístupu jsme psali zde. Poučeni zkušenostmi jsme se tentokrát rozhodli, že se před cestou pořádně připravíme. Vstupenky jsme si koupili online asi tři týdny před plánovaným termínem návštěvy a na místo jsme došli pěšky, abychom se vyhnuli dobrodružstvím s parkováním. Muzeum je vzdáleno asi 15 minut chůze od hotelu Mercure.

Když jsme dorazili na místo, ukázalo se, že naše přípravy byly poněkud přehnané, protože navzdory víkendu návštěvníků nebylo tolik a pravděpodobně bychom klidně vstoupili na pochod. Ale je lepší zapískat.

Hlavní expozice IIWW se nachází v suterénu, a přestože zvenčí není nijak impozantní, dole na vás čeká skutečný labyrint s uličkami, jednosměrkami, vysokými zdmi a překvapivými scenériemi. Nenechte se zmást vstupní halou na začátku prohlídky – vyplatí se nahlédnout do menších místností a dojít až na konec, protože hned za rohem na vás může čekat celá ulice z meziválečného období.

Za návštěvu stojí také dětská expozice – dospělí ji přehlížejí, což je škoda, protože z ní padnete do mdlob a při dalším průzkumu si prohlédnete tři místnosti, které zde uvidíte. Za poslech stojí zejména voiceovery, které vyprávějí příběh…

Nebudeme zde prozrazovat příliš mnoho podrobností, ale muzeum na nás udělalo elektrizující dojem. Je to jedna z nejlepších, jaké jsme kdy viděli. Je plný symboliky, historie, zajímavých maket, dojemných obrázků a příběhů jednotlivých lidí, kteří popisují drama, které zažili.

Je to místo, odkud člověk odchází plný emocí, které v něm probublávají: dojetí, soucitu, hněvu, bezmoci, zloby, ale také plný myšlenek. Úžasné místo, kde je historie vyložena velmi zajímavě a poutavě.

Souhrn

Po těchto dojmech a emocích jsme se tiše a klidně vrátili do hotelu. Oceňujeme, že se můžeme bezpečně vrátit do hotelového pokoje, kde je teplo a klid. Někde dál je náš domov, stejně bezpečný, známý, plný dětského úsměvu a krásných vzpomínek. Je nešťastné, že potřebujeme připomenout historii, abychom si znovu vážili toho, co máme.