Měla to být idyla. Klidný let v prémiové třídě slavného Dreamlineru pronajatého od domácího dopravce. Dole jsou krásné výhledy na Island, ledem pokryté pobřeží Grónska a východní pobřeží Ameriky. A nic nenasvědčovalo tomu, že by těch opojných 12 hodin letu mělo být narušeno, dokud jsme se nedozvěděli, že v letadle bude 9 kojenců. Patří mezi ně i jeden z našich členů.
Tento let byl v mnoha ohledech jedinečný. Byl to náš nejdelší let – letěli jsme i dál, ale vždy s přestupem. Poprvé jsme měli možnost letět prémiovou třídou. A konečně, poprvé jsme letěli letadlem, ve kterém nebyl dostatek kolébek pro kojence! Na palubě bylo 9 batolat (do 2 let) a několik starších dětí.
Za námi je dvanáctihodinový (každodenní! protože je to důležité) let letadlem s dítětem. Před námi je další, tentokrát třináctihodinová. Nemůžeme zastírat, že největší obavy jsme měli z dvanáctihodinového letu, protože tak dlouho jsme s Olive ještě neletěli. Na cestách jsme sice strávili ještě více času, ale jednalo se o lety s přestupy.
Jak probíhal náš let do Mexika (nejen z pohledu dětí), se dozvíte v tomto příspěvku.
W tym tekście przeczytasz o:
Proč jsme se rozhodli pro Mexiko?
Protože se naskytla příležitost :) Ano, to je jeden z hlavních faktorů, proč jsme se rozhodli strávit týden v teple, když v Polsku teplota klesla hluboko pod nulu (a to je teprve druhý důvod ;-)). Chtěli jsme se jednak vyhřívat a jednak být v místě, kde je v okolí co dělat a lze pořádat jednodenní výlety, které pro nás a dítě nebudou utrpením (jak to dopadlo v praxi, napíšeme v dalších příspěvcích ;) ).
Při jaké příležitosti? Za zpáteční let přímo z Varšavy s odbaveným zavazadlem jsme zaplatili 1 600 liber! Byla to cena na poslední chvíli, letenky jsme koupili v úterý a odlet byl v pátek. Právě tato přímočarost letu byla dalším důvodem, proč jsme zvolili raději tento než jiný směr. Pohodlnější, rychlejší a levnější.
Asi nemusíme zmiňovat kulturní aspekty, které převážily, že jsme se rozhodli pro Mexiko?
Let do Cancúnu trval 12 hodin a zpátky „jen“ 10 hodin. Bohužel jsme neměli možnost využít zpáteční noční let. Místo toho jsme měli možnost koupit si jednosměrnou prémiovou třídu za dobrou cenu, takže máme velmi čerstvé srovnání letu: 12 hodin v prémiové třídě přes den vs. 10 hodin v ekonomické třídě v noci.
A víte, který let se nám vydařil lépe? Nejdříve! Toho jsme se báli víc! A překvapivě to nebylo jen díky lepším sedadlům a jídlu.
Cestování do Mexika: prémiová třída
Prémiová třída má řadu zjevných výhod, o kterých jsme se mohli poprvé přesvědčit právě při letu do Mexika.
Především máme více místa na nohy – při tak dlouhých letech je to opravdu důležité. Navíc jsme měli přední řadu sedadel s možností kolébky (které jsme se nakonec vzdali), takže místa bylo opravdu dost. Mohli jsme do něj v klidu vložit i malý kufr, o který jsme si navíc opřeli nohy (ano, opěrka na nohy instalovaná v sedadle byla nedostatečná).
Za druhé, nikdo vedle nás neseděl, protože v řadách pod okny jsou pouze dvě sedadla – samozřejmě širší a pohodlnější. To nám poskytlo větší pohodlí, že nebudeme nikoho rušit a Olive se snáze dostane do chodby.
V prémiové třídě je prý také lepší jídlo, ale nám nevyhovovalo. Nebo jinak řečeno, ocenili jsme to, až když jsme se vraceli v ekonomické třídě. A nejde ani o kvalitu jídla, ale o jeho množství. Letěli jsme charterem, který se řídil jinými pravidly než výletní let, takže už jen to, že bylo jídlo, je něco (často se stává, že i na dlouhých charterových letech není jídlo v ceně letenky). Bohužel dvě malá jídla na 12hodinový let nám nestačila, zejména proto, že jedno bylo podáváno hned po startu a druhé těsně před přistáním.
Během letu si samozřejmě můžete koupit občerstvení na palubě, ale je dobré si vzít s sebou vlastní jídlo nebo si ho koupit na letišti. Na rozdíl od ekonomické třídy jsme v prémiové třídě měli k jídlu další nápoje a lihoviny.
Prémiová třída měla i některé méně zjevné výhody: přímo před námi byla ulička mezi prémiovou a byznys třídou s dveřmi do letadla. Byl to další prostor, kde se Olive mohla v klidu procházet, dívat se do oken a nikoho nerušit. V této části bylo cestujících méně, z dětí byl kromě Olive jen jeden malý chlapec. Bylo tam velmi ticho a klid.
Navíc jsme kolem sebe měli fantastické lidi, kteří byli velmi otevření a ochotní mluvit. S úsměvem přistupovali k dětem, bavili je a přivítali. Atmosféra byla samolibá a let uběhl velmi rychle.
Zpáteční cesta: ekonomická třída
Neměli jsme žádné obavy ze zpáteční cesty. Měl to být kratší, noční let, takže je šance, že se všichni (včetně dětí) vyspí. Ekonomická třída pro nás nebyla nejmenším problémem, koneckonců jsme touto třídou letěli již vícekrát (dokonce i stejným modelem letadla – do Pekingu).
Po prvním letu v prémiové třídě se ukázalo, že sedadla v ekonomické třídě jsou nějak podivně stísněná a místa na nohy je nějak málo ;) Je známo, že člověk snadno přilne k pohodlí. Jakmile jsme se usadili, rozhlédli jsme se a zjistili, že Olive bude mít dobrou společnost na hraní – v rozmezí dvou vlád sedadel byly 4 děti podobného věku.
Radovali jsme se, ale naši radost nesdílel pán, který si přišel sednout vedle nás – když viděl, že bude sedět vedle dítěte (a vlastně mezi čtyřmi dětmi), jen vykulil oči a zamumlal: “Ach bože! Ano, slyšeli jsme to! ;)
Nemusíme říkat, že z obou stran nebyla ochota komunikovat? Let proběhl ve stresu a stísněnosti. S vědomím a pochopením, že někomu děti vadí, jsme se snažili být co nejméně problematickými pasažéry. A zatímco na straně rodičů to bylo další nepohodlí, které jsme mohli ovlivnit, jak vysvětlit dítěti, že má nyní sedět na sedadle a ne přijít a obtěžovat pána sedícího vedle něj? Olive nemohla ani doufat, že by úsměv opětovala.
Bohužel dítě nevydrží sedět v klidu několik hodin, dítě ne vždy zvládá emoce a nechápe, proč se na něj ten či onen pan nebo paní ani nepodívají. A jak se děti vyrovnávají se stresem a problémy? No…
Nicméně na tak velký počet batolat byl poměrně klid a dokonce se nám podařilo trochu se vyspat. Nebylo to tak pohodlné a komfortní jako v prémiové třídě, ale důležité bylo, že jsme si mohli na chvíli odpočinout.
Podařilo se nám prohodit pár slov s ostatními rodiči, kteří vzali své ratolesti na tak vzdálený výlet, a hádejte co? Měli jsme radost, když jsme viděli, jak se odpočatí a usměvaví vrátili do své země! :)
Souhrn
Tyto dva lety nám daly mnoho podnětů k přemýšlení. A není otázkou, zda se vyplatí platit za prémiovou třídu. Díky nim jsme si uvědomili, jak moc jsme závislí na spolucestujících, se kterými můžeme cestovat. Zatím jsme vždy seděli vedle lidí, kterým nevadilo, že jsou na palubě batolata. Často si lámali hlavu a bavili se, takže cesta proběhla v příjemné atmosféře.
A v žádném případě neočekáváme, že se o naše batole začnou starat cizí lidé. Chápeme, že ne každému se chce nebo chce – respektujeme to, protože jsme sami kdysi nevěděli, jak se v takové situaci zachovat, ale jedno je důležité: jeden úsměv ještě nikomu neublížil :) A také nezapomeňte, že rodiče cestující s dětmi nemají špatné úmysly, jen prostě občas potřebují jet na dovolenou také :)
Tímto příspěvkem zahajujeme krátkou sérii příspěvků o poloostrově Yucatán. První příspěvky již brzy… :)
…zjechała prawie całą Europę za młodu, zamiłowanie do podróżowania odziedziczyła po rodzicach. Pomimo to wspólnie odkrywamy wiele miejsc na nowo. Nie lubi siedzieć w miejscu i stara się maksymalnie dużo wyciągnąć z każdego wyjazdu. To ona jest odpowiedzialna za znajdywanie miejsc, do których jedziemy i sprawia... Więcej o nas >>
