Marrákeš není město na jeden den. A nejde jen o to „projít“ památky, protože ty nejzajímavější se dají vidět za několik hodin. Při nesystematickém poznávání města se však člověk může snadno nechat odradit a dojmy z Marrákeše mohou být velmi negativní. Doporučujeme vám proto, abyste zde na několik dní zakotvili a prohlédli si město z různých úhlů pohledu.
Když jsme plánovali tento výlet, chtěli jsme mít dva velmi aktivní dny a dva dny jsme si vyhradili na odpočinek, případně jeden z nich na cestu do pouště. Čím více míst jsme však v samotném Marrákeši objevovali, tím více jsme byli nespokojeni. Místa, která jsme původně neplánovali navštívit, se najednou ocitla v našem programu a vyplnila každou volnou chvíli.
Níže najdete také video a mapu se všemi níže popsanými body.
W tym tekście przeczytasz o:
První dojmy z Marrákeše
Jaký je Marrákeš? Jaké vzpomínky vám po této cestě zůstanou? Velmi pozitivní! Přestože jsme před cestou četli několik článků, které nebyly příliš příznivé, a víme, že ne každý se z tohoto města vrací nadšený, máme na tuto cestu velmi dobré vzpomínky a samotný Marrákeš nás nadchl.
Díky tomu, že jsme v Marrákeši byli celé 4 dny, jsme měli možnost podívat se na mnoho míst, kam se lidé, kteří se zastaví na 1 den, nemají šanci dostat.
Marrákeš je město plné intenzivních barev, vůní a zvuků. Tady je rušno, přeplněno, těsno a můžete si připadat jako na jednom velkém nezkrotném bazaru. Zejména pokud jde o Medinu, historickou část města. Část, která byla zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.
V bludišti úzkých uliček není těžké zabloudit, stejně jako se vylekat skútru nebo vozíku taženého oslem, který vyskočí z uličky. Není těžké nechat se zastavit některým z „ochotných“ Maročanů nebo se nechat zatáhnout do jednání, které musí skončit nákupem něčeho, co vůbec nepotřebujete. Ano, prodavači jsou zde velmi dotěrní a dokáží zkazit i klidnou procházku po súcích.
Zní to děsivě? Trochu podobně, a proto jsme také letěli do Maroka s určitými obavami. Vyjednavači z nás jsou mizerní, nemáme rádi, když nám někdo něco vnucuje, pomáhá nám najít cestu, kterou vůbec nehledáme, atd. A přesto jsme z toho všeho vyvázli bez úhony ;) A co víc, první, na co vůbec nevzpomínáme, jsou potíže nebo obavy, ale hlavně krásná místa, paláce, zahrady, muzea, pohostinnost a….. lahodný pomerančový džus. Celé toto prostředí pro nás představovalo místní atmosféru, nikoliv problém nebo potíže. Možná je to tím, že, jak už jsme psali, jsme byli s dětmi, a Maročané děti dokonce milují, nebo tím, že jsme si vyslechli spoustu rad a tipů, jak se v místě pohybovat a jak nakupovat ;) Ale o tom tento příspěvek není…..
Co jsme tedy v Marrákeši viděli, že jsme se vrátili tak nadšení? Ačkoli nás některá místa zklamala, těchto požitků bylo rozhodně více. Čtěte níže, a pokud se dostanete až na konec, najdete tam mapu se všemi místy, která jsme zmínili.
Co tedy stojí za to vidět v Marrákeši?
Souks, bitches nebo bazary
Na samém začátku svého marrákešského dobrodružství se sem raději netlačte. Proč? Na tržišti se totiž můžete ztratit na celý den, nebo z vás mohou prosby vysát veškerou energii a chuť prozkoumat město.
Tyto ulice nebo náměstí se stánky, krámky, obchody jsou plné…. všechno! Ale líbilo se nám, že zde najdete mnoho místních výrobků. Někde za zdí se zpracovává a barví kůže, vedle někdo vyřezává dřevo, někdo jiný plete kabelky a košíky. Mnoho stánků se specializuje na konkrétní výrobky, a tak například najdete obchod pouze s koženými kabelkami, pouze s koženou obuví nebo pouze s kosmetikou.
Samozřejmě zde najdete i výrobky z Číny, ale takovým místům se doporučujeme vyhnout širokým obloukem.
Pohyb po takovém bazaru je jízda bez zábran. Zpočátku se chcete všude dívat, čichat, dotýkat se, ale POZNAMENEJTE, že prodejci čekají jen na to, až vás zaujmou a pozvou vás dovnitř. Pak už je těžké odejít ;) I když tady musíme přiznat, že hodně záleží na souku. Z riadu (našeho ubytování) jsme měli pevně stanovenou trasu do centra Marrákeše, kterou nám ukázal náš hostitel, a byl to asi nejklidnější souk, na kterém jsme byli. Nikdo nebyl vlezlý, mohli jste se jen dívat, povídat si. Druhý den už nás poznali a mávali nám z dálky. Bylo to opravdu velmi pěkné a atmosférické.
Platí však pravidlo, že čím blíže jste slavnému náměstí Džami al-Fan, tím je to horší a neodbytnější.
I při hledání správné cesty je to jízda bez zábran. Chodili jsme s aplikací Maps.me (skvělé offline mapy, doporučujeme i další mobilní cestovní aplikace, bez kterých se neobejdeme), která nás dostala všude, bez ní bychom kroužili donekonečna. Znamení tu jsou, ale každé jiné, neviditelné, těžko se hledají.
Najdete je na fotografiích níže? :)
Nepomáhají ani všudypřítomné koloběžky, kola a kočárky….. nejdůležitější pravidlo je: vždy se držet vpravo ;)
Marrákešské muzeum
Toto muzeum jsme měli přímo pod nosem, asi 5 minut od našeho riadu, a dostali jsme se sem až na konci cesty. A je to škoda, protože když už jsem viděl mnoho jiných míst v Marrákeši, nebylo to tak působivé. Kdybychom se sem podívali na začátku, určitě by to bylo jinak.
Opět jsme zde viděli krásné interiéry a poměrně dost výstav (včetně kostýmů, materiálů, keramiky). Je dokonalou ukázkou maurské architektury s nádvořími, ornamenty a fontánami. Geometrické tvary vyložené marockými dlaždicemi (zellige, zellidj) jsou nádherné nejen na nádvoří, ale i v části, kde se nacházely kuchyně.
Středobodem muzea je rozlehlé nádvoří. Kdysi byla otevřená, nyní je zakrytá fontánou uprostřed a obřím lustrem visícím nad ní.
Muzeum je zde od roku 1997, předtím zde byl palác (postavený koncem 19. století) a poté škola.
Vstupenka stojí 70 dirhamů (asi 30 zlotých).
Mešita a medresa Alího ibn Júsufa
O tomto místě se musíme zmínit, i když jsme sem nevstoupili. A dovnitř jsme nešli z jednoduchého důvodu: tento objekt je v současné době v rekonstrukci, a proto je pro veřejnost zcela uzavřen (do mešity mohou vstoupit pouze věřící).
Medresa je teologická škola, kde se vyučuje Korán, a medresa Alího ibn Júsufa je považována za jeden z nejkrásnějších příkladů islámského umění v Maroku. O to více litujeme, že jsme si nemohli prohlédnout bohatě zdobená nádvoří a pokoje osobně.
Nachází se hned vedle výše zmíněného Marrákešského muzea, takže se vyplatí spojit návštěvu obou míst.
Náměstí Jami al-Fana (Jemaa el-Fna)
Náměstí Jemaa el-Fna je to pravé místo, kam se můžete rychle dostat ;) Vážně, neplánujte zde trávit příliš mnoho času. Alespoň pro nás to bylo příliš přeplněné, příliš hlučné a příliš intenzivní. Vše je určeno pro turisty. Za vše musíte zaplatit bez ohledu na to, zda jste o něco požádali, nebo ne. Vrcholem bylo, když jsme sledovali prohlídku starších lidí, kteří procházeli náměstím, a v jednu chvíli cvičitel hodil opici na řetězu přes rameno jedné ženě, která se strašně lekla a začala křičet. A co víc, požadoval, aby za to zaplatila!
Bohužel, pohled na cvičená zvířata na tomto místě je standardní :(
Strávili jsme zde více času pozorováním z terasy jedné restaurace, jak náměstí při západu slunce rozkvétá. Stánky s jídlem začínají nabízet pokrmy, objevuje se stále více představení a také podomních obchodníků a podvodníků.
Je úžasné, jak se během chvilky otevřou kotlíkové stoly, na kterých se podává spousta jídel počínaje tradičním tazinem a konče šnečí polévkou nebo ovčím mozečkem. Každý z těchto stánků je označen číslem, abyste věděli a pamatovali si, kam se máte podívat nebo vrátit. Žádnou nedoporučíme, protože jsme zde nic nejedli ;-)
Jediné, co doporučujeme, je koupit si lahodný pomerančový džus a utéct ;) Džusy jsou velmi levné a můžete si vybrat z různých druhů ovoce. Zpravidla jsme si vzali jeden pomeranč a jeden multifruit – byly nejen chutné, ale také velmi výživné.
Mešita Koutoubia
Mešita Koutoubia, známá také jako Mešita knihkupců, je spolu se svým 70metrovým minaretem asi nejvýraznější dominantou Marrákeše (snad kromě náměstí Jemaa el-Fna). Byla postavena ve 12. století a jméno dostala podle obchodníků, kteří pod mešitou prodávali rukopisy.
Mešita není přístupná nemuslimům, takže nezbývá než obdivovat stavbu zvenčí. Za povšimnutí stojí ruiny staré mešity, která nebyla správně postavena a směřovala k Mekce, a proto byla hned vedle nařízena stavba nové mešity.
Při procházce z náměstí Džami al-Fana se za mešitou nachází zahrada s palmami a citrusy, fontánou a lavičkami, kde můžete zažít klid a pohodu od ruchu, který je v Medíně všudypřítomný.
Bahia Palace
Tento krásný a impozantní palác, a to jak rozlohou, tak i detaily, by rozhodně neměl chybět na vašem seznamu míst, která byste měli v Marrákeši navštívit. Ano, je to jedno z turisticky nejnavštěvovanějších míst a někdy je tu velmi plno, ale stačí chvíli počkat a nádvoří, křížové chodby a místnosti se po další vlně návštěvníků vyprázdní.
Palác Bahia je rozdělen na několik částí a pohyb mezi nimi je téměř jako vstup do jiných světů. Zpočátku Malý Riad, poté Malé nádvoří plné zeleně s dřevěnými ornamenty a poté strožší mramorové nádvoří bez vegetace s arkádami a intenzivní žlutou a modrou výzdobou (Velké nádvoří). Vše samozřejmě v mozaice.
V paláci Bahia jsou nádvoří s rostlinami (opět citrusy), geometrickými mozaikovými vzory a dřevěnou výzdobou (všimněte si zejména stropů!) ohromující. A právě kvůli těmto prvkům stojí za to se sem podívat, protože marně hledáte exponáty nebo expozice uvnitř.
Vstupné stojí 70 dh za dospělou osobu (asi 30 USD).
Muzeum Dar Si Said
Toto bylo první muzeum v Marrákeši, které jsme navštívili. A jen o vlásek nám unikla rychlá evakuace. Počáteční vystavení koberců není nijak úchvatné, ale nenechte se odradit, protože čím dále jdete, tím je to lepší.
Pokud však máte chuť a více času, stojí za to se u koberců zastavit, protože jsou skutečně důležitou součástí marocké kultury a mimochodem se můžete dozvědět i něco zajímavého (například, že marocké koberce se v jednotlivých regionech liší mimo jiné i vzory ;-)).
My jsme se však přes tuto část dostali na klidné nádvoří s kašnou uprostřed a pak do prvního patra, kde jsou rozhodně zajímavější interiéry.
Muzeum Dar Si Said s impozantními komnatami, monumentálními dveřmi a zdobenými stropy z cedrového dřeva, které navštěvuje pouze jediný návštěvník, je velmi dobrým začátkem poznávání Marrákeše.
Muzeum Dar Si Said je nejstarším muzeem v Marrákeši a je větší než výše zmíněné Marrákešské muzeum. V mnoha komnatách můžete obdivovat nejen koberce, ale také textilie, šperky, keramiku, nástroje nebo zbraně.
Cena: Dh 30 za dospělou osobu (cca 12 zlotých).
Židovská čtvrť
Židovská čtvrť (melach, mellah) byla postavena v polovině 16. století na ochranu židovské komunity. A přestože se většina židovských rodin v 60. letech 20. století z oblasti odstěhovala, židovské objekty zde stále zůstávají. V současné době zde žije několik set Židů.
Melach je dalším příkladem rozmanitosti Marrákeše. Je tu rozhodně klidněji, až děsivě klidně. Když jsme vstoupili do postranních uliček, občas na obzoru nebylo ani živáčka. Samozřejmě stačilo, aby se objevily zbloudilé duše, takže se hned od brány objevily hlavy malých chlapců, kteří nám chtěli „pomoci“. Protože právě tady, jako nikde jinde, se nás opakovaně pokoušeli oklamat, že je nějaký průjezd nebo cesta uzavřená, aby nás mohli zavést oklikou a požadovat za to solidní úplatu. Naštěstí jsme se díky navigaci perfektně orientovali a nepotřebovali jsme radu.
V židovské části Marrákeše stojí za to navštívit… hřbitov. Místo, které není samozřejmou volbou, pokud se na chvíli zastavíte v Marrákeši. Je důležité vědět, že se jedná o největší židovský hřbitov v Maroku.
Hřbitov je velký, strohý prostor plný malých světlých náhrobků a několika hrobek. Marně byste zde hledali svíčky nebo květiny, podle tradice se zde pokládají pouze kameny. Existuje specifické rozdělení na sektory, včetně dětského, pánského a dámského.
Dalším místem, které stojí za pozornost, je synagoga Lazam. Další místo, kde po překročení prahu vstoupíte do úplně jiného světa. Převládá zde bílá a modrá barva, je tu ticho, klid, na nádvoří se potulují jednotliví turisté. Je to místo, kde se můžete seznámit s židovskou historií, prohlédnout si různé starožitné a historické předměty související s judaismem.
Vstup do synagogy je zpoplatněn – 10 dh (asi 4 zloté).
Saditská nekropole
Když zůstaneme u tématu hřbitova, je na čase zmínit se o oblíbeném místě mezi návštěvníky Marrákeše, o nekropoli Sadith, která se nachází vedle neméně oblíbené mešity Kasbah (její počátky sahají až do 12. století!).
Nacházejí se zde nádherně zdobené hrobky, v nichž jsou pohřbeni nejvýznamnější členové dynastie Saditů. Součástí nekropole jsou mauzolea a zahrada, kde byli pohřbeni další členové královské rodiny.
Hrobky pocházejí ze 16. století, ale byly objeveny až v roce 1917 při přeletu letadla nad městem. Jak je to možné? Sultán Ahmad I. al-Mansur se peněz na hrobku neštítil, o čemž se můžete přesvědčit při návštěvě hlavního mauzolea s 12 sloupy. Nebylo to však nic platné, protože sultán Maulaj Isma’il je desítky let po své smrti nechal zazdít a svět na ně zapomněl. Byly objeveny až na počátku 20. století při výše zmíněném přeletu francouzských letadel.
Vstup je zpoplatněn a stojí 70 dh (asi 30 dolarů) a podle našeho názoru je cena docela přemrštěná. Oblast není příliš rozlehlá a na její prohlídku stačí asi hodina.
Baba z Marrákeše nebo brány města ;)
Báb je brána a v Marrákeši jich je celkem 19 (ačkoli na tomto počtu nepanuje shoda, podle některých zdrojů jich je 22). Před cestou nám jedna osoba doporučila, abychom se rozhodně podívali na krásnou, monumentální bránu Bab Agnaou – a je dobře, že nám ji doporučila, protože při toulkách po Medíně bychom se k ní sami nedostali.
Rozhodně to není „povinná zastávka“, ale tato brána se nachází nedaleko Saditské nekropole, takže když už budete v této oblasti, doporučujeme vám přejít hradby starého města a prohlédnout si bránu zvenčí (protože uvnitř není nijak působivá). Zdobená kamenná brána postavená ve 12. století je nejpůsobivější ze všech městských bran.
Palác Badi
Na rozdíl od všech ostatních budov, které jsme v Marrákeši dosud viděli, je palác Badi jen pozůstatkem, ruinou obrovského komplexu.
Co nás zde velmi překvapilo, je to, že tyto ruiny lze volně prozkoumávat, tj. Bez definovaných cest. Na některých místech nejsou žádné bezpečnostní zábrany, jsou tam hluboké díry, chybí schody – snadno může dojít k nehodě. Občas jsou tam lávky, jsou tam šipky a plány stavby, ale překvapilo nás, že na mnoha místech je selfie. Je třeba dodat, že zařízení je zcela nevhodné pro vozíčkáře? ;)
Stavba paláce byla dokončena na konci 16. století z pověření sultána Ahmada al-Mansúra (ano, toho s hrobkami ;) ) a měla podobný osud jako Saditská nekropole, kterou jsme popsali výše. Po pádu dynastie Saditů byl zcela zničen a dnes můžeme šlapat jen po troskách paláce.
Palác se skládal z domů a budov různých velikostí a tvarů a jeho centrální část tvořilo obrovské nádvoří se čtyřmi zahradami a bazény. Největší dojem na nás udělalo nádvoří, kde jsme si mohli představit, jak tento palác vypadal v době své největší slávy.
Nejvýznamnějším exponátem paláce je rozměrný, vysoký dřevěný minbar. Minbar, který vypadá jako vysoký trůn, je kazatelna, stálá součást mešity. V místnosti, kde se nachází, nelze pořizovat žádné fotografie.
Vstup do paláce stojí 70 dh za dospělou osobu (asi 30 USD). Ano, opět asi 30 liber ;-)
La Mamounia
La Mamounia je luxusní hotel se zahradou, kterou jsme původně vůbec neplánovali vidět. Nicméně povzbuzeni taxikářem, který nás přivezl z letiště a s nadšením o něm vyprávěl, jsme se rozhodli podívat se dovnitř.
A skutečnost, že vstup do brány hotelu znamená vstup do jiného světa. Necháváme za sebou hluk, skútry a věčné troubení a po průchodu kontrolou zavazadel vstupujeme do světa luxusu. Je úžasné, jak se zde mohou snoubit naprosté extrémy. V hotelu je na míle daleko cítit bohatství a půvab a při vstupu v teniskách jsme se cítili silně nepatřičně ;)
Šli jsme rovnou na zahradu, která je velká, ale úplně nás nepoložila. Kroužili jsme v naději, že hned za rohem narazíme na nějaký skvost, ale bohužel jsme žádný nenašli. Viděli jsme mnoho jiných, hezčích. Jednoduše řečeno, tato zahrada už má své dny slávy za sebou. Během návštěv Winstona Churchilla a Franklina D. Roosevelta vypadala pravděpodobně zcela jinak.
Bohužel se v části hotelu konala uzavřená party, takže jsme byli odkázáni na procházku po zahradě.
Vstup je zdarma.
Jardin Majorelle
Další pohled na Marrákeš? Vítejte v zahradě Majorelle, která je sice daleko od centra, ale přesto se sem dá dojít pěšky (ano, my jsme se sem dostali s kočárkem, i když upřímně musíme přiznat, že to nebylo jednoduché :P).
Všimněte si, že se jedná o jedno z mála míst v Marrákeši, kde se na vstup stály poměrně dlouhé fronty, a navíc to bylo poprvé, co jsme viděli oddělené pokladny pro vozíčkáře, rodiny s dětmi nebo těhotné ženy, což vůbec neznamená, že je zařízení přizpůsobeno pro osoby se zdravotním postižením (není!).
Zdejší panství a zahrady patřily Yvesu Saint Laurentovi (prvním majitelem byl malíř Jacques Majorelle) a byl zde rozptýlen jeho popel. Vedle zahrady se nachází muzeum slavného návrháře.
Tato zahrada je ideálním místem pro odpočinek od rušné Mediny. Je tu ticho, klid, převládá zeleň, která nám několik dní tolik chyběla. I když tento klid je docela relativní pojem, protože i uvnitř se to hemží turisty, zejména z Asie.
Intenzivní barvy, jezírka, zajímavé exempláře rostlin z 5 kontinentů (včetně bambusů, palem, kaktusů) vybízejí k pomalé procházce a odpočinku.
Za příplatek je možné navštívit berberské muzeum, kde jsou vystaveny artefakty a nástroje původních obyvatel Maroka.
Běžná vstupenka stojí 80 dirhamů (asi 32 zlotých), děti do 12 let mají vstup zdarma. Vstupenky si můžete zakoupit předem online, abyste nemuseli stát ve frontě.
Marrákeš – mapa atrakcí:
A slíbená mapa s vyznačenými všemi zajímavostmi Marrákeše, které doporučujeme navštívit:
Video co dělat v Marrákeši
Podívejte se na naše video z Marrákeše, které ukazuje všechny výše popsané body.
Náš názor na Marrákeš
Doufáme, že jsme vás povzbudili k tomu, abyste si naplánovali více než jeden den v Marrákeši. Díky delšímu pobytu jsme mohli město poznat z různých úhlů pohledu.
Neodradil nás ani hluk na náměstí Džami al-Fana nebo obchodníci na souku. Takže je můžete snadno spravovat i vy ;) Místo toho jsme měli možnost vidět spoustu dalších zajímavých míst, která si z tohoto výletu budeme pamatovat více. Takže se vyplatí prozkoumat Marrákeš o něco déle než těch pár hodin :)
…zjechała prawie całą Europę za młodu, zamiłowanie do podróżowania odziedziczyła po rodzicach. Pomimo to wspólnie odkrywamy wiele miejsc na nowo. Nie lubi siedzieć w miejscu i stara się maksymalnie dużo wyciągnąć z każdego wyjazdu. To ona jest odpowiedzialna za znajdywanie miejsc, do których jedziemy i sprawia... Więcej o nas >>
