Poslední týden v září jsme strávili na cestách. Na cestě k našim východním sousedům :)
Všechna znamení na zemi i na nebi ukazovala, že je čas přesunout čtyři písmena a odejít, odpočinout si. To bylo pravděpodobně nejdelší období bez dalších cest. O cestování v těhotenství jsme už několikrát psali, ale od té doby, co se narodila Olive, se cestovní plány rozplynuly.
To neznamená, že jsme přestali objevovat nová místa, ale nějakou dobu trvá, než se v nové realitě zabydlíme, a pak teprve plánujeme objevovat svět znovu ;)
Byli jsme na několika místech v okolí Lodže, většinou na nenáročných procházkách s trochou prohlídky. My jsme však spoustu toho plánování, hledání, balení, rezervování a objevování promeškali. Proto jsme se rozhodli udělat generální zkoušku.
W tym tekście przeczytasz o:
Plánování cesty do Litvy
Rozhodli jsme se začít výběrem místa, které splňuje několik klíčových podmínek:
Poměrně blízko autem (a to „poměrně blízko“ je velmi flexibilní ;) ).
Pokud však v zahraničí, tak v blízkosti Polska.
Vyspělé místo, čisté, bez nákaz, epidemií, s dobrou lékařskou péčí (to víte, civilizace musí být ;-)).
Místa přizpůsobená pro osoby s dětmi (především z hlediska jízdy s kočárky).
Na zemi neutratíme ani korunu.
Pokud navštěvujete města, je důležité, aby se atrakce nacházely v jejich těsné blízkosti.
Dostupnost hotelů a parkovišť.
Bezpečnost (atentáty, teroristé, únosy nebo cokoli, co se může stát i v západní Evropě).
Bylo tu ještě několik dalších, méně důležitých (tak málo, že už si je nepamatujeme ;) ).
Po krátkém průzkumu a několika doporučeních od přátel a rodiny jsme se rozhodli, že to bude Litva s důrazem na Vilnius, a pokud to vyjde, podíváme se i do Kaunasu. Litva nám nebyla cizí (doslova a do písmene) a stále se jevila jako velmi zajímavá možnost prodlouženého víkendového výletu. Tento prodloužený víkend je sice trochu přitažený za vlasy, protože jsme na cestách strávili více dní, ale klidně 3-4 dny stačí.
Skutečná Litva?
Jak napsal slavný polský bard: „Litwo ojczyzno moja…“ – tak by mohli říci mnozí Poláci, kteří po druhé světové válce emigrovali do Polska. Poslouchali jsme vyprávění o tom, jaké bylo dětství v litevských zemích, nebo cestopisy, které utvářely naše představy o Litvě. Očekávali jsme, že se na každém kroku setkáme s polským přízvukem a odkazem a že se bez problémů domluvíme polsky.
Cestování nás naštěstí nejen vzdělává, ale také pomáhá ověřovat naše domněnky a odhady. O tom budeme psát v dalších příspěvcích.
Litva není satelitní nebo loutkový stát, jak si možná mnozí stále myslí. Litevci jsou navíc v tomto ohledu velmi citliví. Země není ani ruská, ani polská, je litevská a nelze očekávat, že se bez problémů domluvíte polsky nebo rusky. Dobře, často jsme narazili na lidi, kteří těmito jazyky mluvili, ale bylo to hlavně ve dvou situacích: při rozhovorech se staršími lidmi nebo na typických turistických místech, kde je spousta Poláků a Rusů. Ve větších městech, zejména u mladších lidí, pouze anglicky.
Plánování jinak než vždy…
Byl to jeden z mála výletů, při kterém jsme se téměř výhradně spoléhali na doporučení jiných lidí. Bylo nám doporučeno, kam jet, kolik dní tam strávit, a dokonce i kde se najíst. To neznamená, že jsme slepě následovali vyšlapanou cestu (i když ani na tom není nic špatného), ale alespoň jsme si ušetřili dilemata typu „nevím, co mám dělat“. „Kde budeme dnes večer jíst?“ Jako vždy se náš průvodce (jako vždy v podobě Lonely Planet) mýlil i v tom, kde se dobře najíst.
Před cestou jsme měli rezervované pouze tři noci: jednu ještě v Polsku a dvě už v samotném Vilniusu. Tajně jsme však doufali, že se zdržíme déle, navštívíme Kaunas a najdeme si čas i na oblast Vilniusu (zejména Trakai). S rezervací ubytování není žádný problém, můžete ji provést například pomocí aplikace booking.com nebo přímo na webových stránkách hotelu (např. Novotel v centru Vilniusu).
Celá cesta pro nás byla velkou neznámou a rozhodli jsme se k ní přistupovat velmi pružně – nic na sílu a za každou cenu. Máme na palubě našeho nového malého pasažéra, který bude rozhodovat o tom, co a kdy. My – rodiče, se postaráme o to, aby měla dobré prostředí, plné bříško, teplou postýlku, suché pampersky a blízkost rodičů ;)
Už samotné balení pro nás bylo výzvou, naštěstí jsme jeli velkým rodinným autem Mitsubishi Outlander, takže jsme si mohli vzít zásobu věcí pro celou školku ;)
Teď po návratu už víme, že více než polovina z toho byla nadsázka a že naše „užitečné věci“ jsou věci, které se nám prostě líbí, a v praxi jsme je během cesty vůbec nepoužili. O tom, jak se sbalit, a dalších praktických tipech bude samostatný příspěvek :)
Tolik úvodem k plánování této cesty. Naše zpravodajství začínáme v Litvě, neváhejte a sledujte nás :)
…zjechała prawie całą Europę za młodu, zamiłowanie do podróżowania odziedziczyła po rodzicach. Pomimo to wspólnie odkrywamy wiele miejsc na nowo. Nie lubi siedzieć w miejscu i stara się maksymalnie dużo wyciągnąć z każdego wyjazdu. To ona jest odpowiedzialna za znajdywanie miejsc, do których jedziemy i sprawia... Więcej o nas >>
