Často jsme slýchali, že se do Litvy a zejména do Vilniusu jezdí na hřbitovy. Nebyly naším hlavním cílem, nicméně pro nás byly velmi nezapomenutelné….
V minulém příspěvku (Vilnius – 1. den) jsme popsali naši návštěvu centra Vilniusu, včetně. Staré město a Gediminasův kopec. To nám zabralo jeden den. Druhý den jsme se chtěli podívat jen na jeden konkrétní hřbitov, než jsme pokračovali v cestě. Samozřejmě… to se však nestalo ;)
Ranní balení nám zabralo více času, než jsme předpokládali, snídaně samozřejmě také, ale potřebovali jsme se pořádně najíst před dalším dnem na cestě. Zajímavé je, že v hotelu měli k snídani dokonce veganské masové kuličky! Dopřáli jsme si také čerstvý místní chléb.
Jakmile jsme se sbalili do auta, projeli jsme ještě trochu městem (kdyby se náhodou něco změnilo :) ) a vyrazili směrem k nejstaršímu litevskému hřbitovu: na Rossu.
Rossův hřbitov je místem, kam se sjíždějí davy turistů z Polska. Po celou dobu pobytu jsme potkávali jen Poláky.
Před vchodem na hřbitov se nachází samostatný malý vojenský hřbitov, uprostřed kterého stojí černý náhrobek obklopený květinami, svíčkami a polskými vlajkami – zde odpočívá srdce maršála Pilsudského a jeho Matky.
Všude kolem jsou náhrobky polských vojáků. Nad náhrobkem Pilsudského, ale již na civilním hřbitově, je hrob Pilsudského bratra a nedaleko také jeho manželky.
Při procházce kolem kopců, na nichž se hroby nacházejí, můžete obdivovat staré, zchátralé, staleté památky a čtvrti. Zasáhlo nás podzimní počasí, během kterého začalo na hroby padat první podzimní listí. Bylo smutné vidět tyto chátrající a zanedbané hroby.
Inspirováni rozhovorem se starší ženou, která na hřbitově prodávala květiny, jsme se rozhodli zajít na další hřbitov, Antokolský.
Antokolský hřbitov je větší a rozhodně lépe udržovaný. Samotná vojenská část má rozlohu 15 hektarů. Jsou zde dvě zvláštní místa: mauzoleum, kde jsou pohřbeni Litevci, kteří padli při obraně televizní věže v roce 1991, a hroby polských vojáků, kteří padli v polsko-bolševické válce a ve válkách s Německem.
Je to velmi symbolické místo, kříže polských vojáků jsou na Sapiezynských příkopech rozmístěny rovnoměrně a každý jednotlivý je přepásán červenobílou stuhou.
I zde aura vykonala své, sluneční paprsky se prodíraly skrz stromy a osvětlovaly četné hroby. Bylo to prostě neuvěřitelně působivé a uvedlo nás to do snění. Ostatně, podívejte se sami, jak výmluvně toto místo vypadá….
Pro někoho může být zajímavé, že nad hřbitovem je přistávací dráha pro letiště Vilnius. Provoz tam není příliš hustý, nicméně i tam se dají pořídit zajímavé záběry :)
Souhrnně lze říci, že oba hřbitovy jsou zcela odlišné. Jeden zničený, v nepořádku, druhý uspořádaný, uklizený. Obě místa jsou jedinečná, i když na nás osobně udělal větší dojem hřbitov v Antokole. Proto vám důrazně doporučujeme navštívit obě tyto pozice.
Abyste se k nim dostali, budete se bohužel muset vyzbrojit vlastními čtyřmi koly nebo si dovolit delší procházku. Na místě najdete dostatek bezplatných parkovacích míst. My jsme naštěstí byli vyzbrojeni vozem Mitsubishi Outlander, který se osvědčil nejen jako auto s prostorným kufrem (jak jsme již psali), ale také nás zachránil v mnoha svízelných situacích jako….. přebalovací pult pro nejmladší část našeho týmu ;-)
A teprve pak člověk ocení velikost a kapacitu vozu :)
Zpět k prohlídce památek… Ten den jsme si nemohli dovolit více z Vilniusu. Museli jsme jet do Kaunasu a cestou jsme měli ještě v plánu navštívit Rumšský skanzen.
Kolik času potřebujete na prohlídku Vilniusu?
Přesně tuto otázku jsme si před cestou několikrát položili. Během 1,5 dne jsme viděli několik tváří Vilniusu. Určitě bychom před rokem prošli všechny body za jeden den, ale od nedávna už navštěvujeme trochu jiným tempem :)
Přesto nám jako vždy zbývá ještě několik bodů. Pokud budeme mít někdy cestu kolem, určitě se zastavíme, abychom se ponořili do uliček starého města, prošli se nádvořími univerzity a seznámili se s historií Židů ve Vilniusu.
Na vaši otázku však odpovím, že 2 nebo maximálně 3 dny jsou optimální doba, kterou si každý může vyhradit na pobyt ve Vilniusu, aby v klidu navštívil nejdůležitější místa a pocítil atmosféru tohoto města.
A samotný Vilnius je velmi rozmanitý, jak architektonicky, tak z hlediska různých kulturních vlivů a historie, kterou Litevci nepopírají, ale zdůrazňují svou nezávislost.
Líbilo se nám kompaktní Staré město, blízké vzdálenosti, které se dají překonat pěšky (i s kočárkem). Hřbitovy jsou také velmi působivé. Kromě toho si myslím, že jsme v žádném městě ještě neviděli tolik kostelů jako ve Vilniusu. Tedy pokud nepočítáme chrámy v Japonsku;)
…zjechała prawie całą Europę za młodu, zamiłowanie do podróżowania odziedziczyła po rodzicach. Pomimo to wspólnie odkrywamy wiele miejsc na nowo. Nie lubi siedzieć w miejscu i stara się maksymalnie dużo wyciągnąć z każdego wyjazdu. To ona jest odpowiedzialna za znajdywanie miejsc, do których jedziemy i sprawia... Więcej o nas >>
