Po jednom dni v Kjótu jsme se cítili nesmírně nespokojení, a tak jsme se rozhodli, že to nenecháme jen tak, a vydali jsme se tam podruhé. Tentokrát byly podmínky příznivější a podařilo se nám dojet i do Nary. A to vše během jediného dne.
Ráno nás probudilo slunce, a tak jsme využili krásně slibného dne a oblohy bez mráčku a změnili jsme plán dne. Rychle jsme se sebrali a běželi na kjótské nádraží, abychom opět použili naše JR Pass a vydat se nejprve na jih Kjóta a pak nakonec do Nary.
Zajímala nás linka JR Nara (JR Nara Line), která jezdí každou chvíli mezi Kjótem a Narou a cestou zastavuje na dalších pro návštěvníky atraktivních místech. Zajímala nás hlavně Nara, takže po první zastávce na jihu Kjóta jsme jeli přímo do Nary.
W tym tekście przeczytasz o:
Fušimi Inari
Výše zmíněná zastávka v Kjótu patří k nejmalebnějším a nejfotografovanějším místům v Kjótu, a dokonce i v celém Japonsku. Řeč je o kilometr dlouhých cestách s branami torii, které se nacházejí v areálu chrámu Fušimi Inari Taiša (japonsky Fušimi Inari Taiša), postaveném pro bohy rýže a saké. K chramu se dostanete výše zmíněnou linkou JR Nara a vystoupíte na stanici Inari – pokračujte v chůzi s davem ;)
Bohužel, když jsme dorazili, počasí už nebylo tak vlídné, ale při vzpomínce na naši poslední prohlídku Kjóta v dešti to bylo ještě mnohem lepší.
Při příjezdu k chramu vás jako první upoutá tradiční oranžovo-červená brána torii a za ní další budovy, samozřejmě ve stejném barevném provedení. Po průchodu branou jsme se ocitli na pozemku božstva.
Chram je proslulý především díky již zmíněné přibližně 4 km dlouhé cestě do kopce s tisíci branami torii. Nápisy na torii označují zakladatele jednotlivých bran (mohou to být společnosti nebo jednotlivci). Pro zájemce: ceny těchto jmenovaných bran začínají přibližně na. 400 000 jenů a skončíte s více než milionem (nehledejte tam naše, nenajdete to :-P ).
K této cestě se dostanete za hlavními budovami chramu směrem ke kopci. Cesta vede uprostřed lesa na posvátnou horu Inari (233 m) a celá trvá více než 2 hodiny. Cestou míjíme další menší budovy, svatyně a četné sochy lišek.
Jak můžete vidět na fotografiích, nebylo tam tolik lidí. Zpočátku jsme míjeli mnoho lidí, ale čím dále, tím volněji – mnoho lidí se jen přiblížilo ke vchodu, ušlo několik desítek metrů a otočilo se zpět. Stejně tak se řešila otázka hustoty rozmístění branek – zpočátku jsou umístěny blízko u sebe, jedna za druhou, ale čím dále, tím jsou vzdálenosti větší.
Nara
Po tomto povinném bodu na mapě Kjóta jsme se hbitě vydali směrem k vlakovému nádraží, abychom se dostali do výše zmíněného města Nara. Město bylo prvním stálým hlavním městem Japonska a z hlediska kulturního dědictví je označováno jako druhé (po Kjótu).
I tady na nás čekali naši dobří přátelé – daňci (tak dobře známí z ostrova Mijadžima), kteří se již stali neodmyslitelnou součástí krajiny Nary. Vítají a ochotně přistupují k lidem, kteří míří do nejvýznamnějšího chrámu ve městě, Tódaidži. Jejich zájem není nezájem, no, velmi doufají v drobné pamlsky od návštěvníků, kteří přicházejí. Nemáš nic k jídlu? To nevadí, protože téměř na každém kroku na vás čekají malé stánky, kde si můžete koupit jídlo za 150 jenů.
Nejen tato roztomilá stvoření si turisté rádi prohlédnou. Prodej suvenýrů a gadgetů je zde podle našich pozorování docela výnosnou činností.
Místem, které musíte v Naře navštívit, je již zmíněný chrám Tódaidži, přesněji řečeno celý komplex svatyní včetně kláštera. Byl postaven v roce 752 a ve své době se stal hlavním a nejvlivnějším buddhistickým chrámem v Japonsku.
Do chrámu se vchází dřevěnou monumentální bránou Nandaimon. Je více než 25 metrů vysoká a 29 metrů široká a dává tušit, co nás čeká, až ji překročíme. V bráně se nachází chrámová stráž – dvě hrozivě vyhlížející sochy, které však v současné době nejsou vidět zepředu, pouze zevnitř brány.
Po překonání brány a ujití asi 250 metrů jsme došli k další bráně, za kterou jsme spatřili Velký pavilon Buddhy (japonsky Daibutsuden). Nejenže je Velký Buddha velkým pavilonem, protože samotná stavba je považována za jednu z největších dřevěných staveb na světě.
Navíc bronzová socha Buddhy uvnitř je jednou z největších soch svého druhu (16 m vysoká, i když některé zdroje uvádějí „jen“ 15 m).
Kromě Velkého pavilonu Buddhy se v areálu a jeho okolí nachází mnoho dalších menších budov, například pavilon Nigatsudo, muzeum Todaiji, Národní muzeum Nara a pavilon Hokkedo. Kromě toho se k mnoha z nich dostanete po stezkách parku Nara, kde nás samozřejmě doprovází daňci.
Po krmení zvěře jsme sami dostali hlad. Po několika dnech experimentování s japonskou kuchyní jsme se rozhodli zjistit, co nabízí místní McDonald’s. V nabídce jsou samozřejmě teriyaki burgery, ale také tradičnější a známější sendviče. Bohužel se v žádném případě nevyrovnají místním „burger shopům“, o kterých se v budoucích příspěvcích…..
Poté, co jsme doplnili potřebné kalorie, jsme se vrátili do Kjóta, kde bylo ještě mnoho míst k prozkoumání.
Arashiyama a bambusový les
Nastal čas pro západní část Kjóta, konkrétně pro čtvrť Arašijama. V oblasti nás nejvíce zaujal bambusový les, ale není to jediná věc, která stojí za vidění. Do této čtvrti se dostanete po železnici, linkou JR Sagano.
Nejdříve jsme samozřejmě zamířili k proslulým bambusovým stromům. Bylo už pozdě, takže tu bylo málo lidí, a tak jsme se mohli v klidu procházet a vystrkovat hlavy vysoko, vysoko.
Naším standardem jsou přeskakující fotografie. Takové a tady nemohly chybět ;)
Jak jsme již zmínili, v samotné Arashiyamě je toho k vidění mnohem více. Průvodce doporučil také chrám Tenrjúdži nebo opičí park Iwatayama. My jsme tam však byli již večer a atrakce byly zavřené.
Jsou však místa, která nemají otevírací dobu, jako například most Togetsukyo (velmi slavný most postavený před více než 1 000 lety!) a historická ulice Saga-Toriimoto (pěkná, typicky japonská ulice s nízkými budovami). Je to místo, kde čas plyne pomaleji, lidé chodí klidněji, je tu hodně zeleně a okolní zalesněné kopce vyznačují přirozené hranice města.
Souhrn
Tím naše prohlídka Kjóta skončila a my jsme se začali balit, protože nás čekala další část cesty.
Jak vzpomínáme na Kjóto? Město chrámů, chrámů, tradičních nízkých budov, kultury a historie. V Kjótu je to vidět na první pohled. V Tokiu jsou v popředí moderní mrakodrapy, rozsáhlé silnice a nové technologie na každém kroku. Právě kontrast mezi těmito městy je důvodem, proč je obě musíte navštívit.
…preferuje spokojne, leniwe wakacje, ale nie przepuści okazji, aby zobaczyć coś ciekawego i dzielnie dotrzymuje kroku Kamili. Wbrew pozorom uwielbia również aktywny wypoczynek :) Jest odpowiedzialny za organizacyjną i praktyczną część wyjazdu, tj. dba o to, abyśmy bezpiecznie i szybko dojechali do... Więcej o nas >>
