Vítejte u příspěvku, ve kterém se dočtete o naší první jízdě šinkansenem (tj. superrychlým vlakem), městečku Nikko a nejlepší polévce ramen.
W tym tekście przeczytasz o:
Každodenní život v Tokiu
Než se však vydáme na cestu, ještě několik slov o každodenním životě v Tokiu. Zmínili jsme se o tom, jak se využívá každý volný prostor (veřejný i soukromý). Zpočátku jsme si nemohli zvyknout na stísněný hotelový pokoj, ale měl nám sloužit pouze k přenocování, takže si není na co stěžovat.
Po ranním probuzení jsme však chtěli na čerstvý vzduch. Za oknem nás však čekalo něco jiného:
Samozřejmě jsme nebyli v hotelu první den, ale nějak se předtím buď setmělo, nebo jsme byli příliš rozptýleni jinými věcmi, než abychom se pozorně dívali, co je za oknem. Věděli jsme, že je tam nějaká budova, protože večer jsme v oknech viděli lidi v oblecích, jak sedí u počítačů (a to bylo asi 20 hodin), ale nečekali jsme, že venkovní schodiště je asi 2 metry od našeho hotelu. No, ot plné využití prostoru :)
Vydali jsme se na tokijské hlavní nádraží, odkud jsme měli jet do Nikka. Bylo brzy ráno a na ulicích jsme místo lidí mířících do práce potkávali spíše skupinky studentů jdoucích do školy. Byli téměř všichni stejně oblečení a odlišovaly je jen barvy batohů. Krásný výhled :)
První cesta vlakem Šinkansen(v angličtině to zní lépe: Bullet train) je sice krátká, ale přesto působivá (mimochodem, ve srovnání s PKP je to všechno velmi působivé). Je dobré rezervovat si místo předem, ale musíte si pro něj dojít na nádraží (s jízdenkou JR Pass je rezervace zdarma). Možností cestování do Nikko je samozřejmě celá řada, ale pokud již máte JR Pass, pak jsou zdaleka nejlepší volbou vysokorychlostní vlaky.
Už jen díky značení na tokijském nádraží je poměrně snadné pochopit, kam se vydat na konkrétní vlak. Pro šinkansen jsou vždy vyhrazena zvláštní nástupiště (a někdy i stanice). Pokud máme rezervaci, cedule nám také přesně řeknou, kde máme stát, aby dveře do konkrétního vagonu zastavily přímo před námi. Samozřejmě si myslím, že nemusím zmiňovat dnes již proslulé fronty a Japonce, kteří pokorně čekají, až budou usazeni? :) Vše perfektně naplánované, domluvené až to bolí, nikdo netlačí, nikdo se netlačí dovnitř.
Informační tabule v rezervační kanceláři se cizincům mohou zdát zpočátku značně nečitelné a nesrozumitelné. Nicméně chvilková asociace několika faktů nám umožnila rychle pochopit a správně přečíst informace.
A jak to vypadá uvnitř vlaku? Pohodlná sedadla, čisté toalety a samozřejmě automaty, všude automaty. Každou chvíli kolem nás projížděl průvodčí, který se ve dveřích vždy uklonil směrem k cestujícím.
Při vystupování z vlaku čekal u východu zaměstnanec s pytlem na odpadky a také se všem cestujícím uklonil. Na každém kroku je vidět, jakou úctu mají Japonci ke své práci: nikdo si nestěžuje, každý dělá to, co musí, s maximální pečlivostí.
Vlakem Šinkansen jsme dojeli do stanice Utsunomiya, odkud jsme přestoupili na místní vlak přímo do Nikka, který se jmenuje JR Nikko Line. Tady to šílenství není – jen takové předměstské metro ;)
Nutno také dodat, že proslulou dochvilnost japonských vlaků lze zařadit mezi pohádky. Skutečnost je taková, že mají zpoždění. Dokonce i Šinkansen.
Prohlídka památek v Nikko
V Nikko se hned vedle nádraží nachází autobusová zastávka, odkud se dostanete přímo k nejdůležitějšímu místu, chramu Tóšó-gú. Doporučujeme však procházku ulicemi Nikka. Je to asi 20 minut chůze a po cestě můžete vidět spoustu tradičních japonských domů, které sice neoplývají krásou, ale my jsme si mohli prohlédnout, jak vypadá život mimo Tokio. Po cestě je také velmi zajímavá hospoda, kterou doporučil průvodce, ale o tom až později.
Po krátké procházce jsme po levé straně minuli červený most Šin-kjó , který je průchodem do oblasti chrámů a šramů.
Po mostě nás čekalo další stoupání a konečně jsme se dostali k budovám včetně turistického informačního centra. Bohužel se ukázalo, že působivý buddhistický chrám Rinnoji je až do roku 2020 v rekonstrukci. (!!!). Zajímavé je, že Japonci postavili velkou halu, která chrám zcela zakrývá, a navíc stěnu haly pokryli obrazem chrámu, abychom si mohli představit, jak vypadá. Přesto je možné do chrámu vstoupit, i když i zde byla omezení návštěvy a nevíme zcela přesně, co bylo vědomé opatření kvůli rekonstrukci a co ne (do chrámu se samozřejmě vstupuje bez bot).
Naštěstí to není jediný chrám v oblasti, takže jsme si ještě koupili vstupenku a vydali se na prohlídku celého komplexu. A je co objevovat, protože oblast, kde se chrámy a chramy nacházejí, je poměrně rozsáhlá – má přibližně 2,5 km2. 80,000. metrů čtverečních.
Pokračujeme dál a vstupujeme do šintoistického komplexu Tóšó-gú . Ačkoli se jedná o chram, uvnitř je mnoho odkazů na buddhismus – dobrý příklad prolínání dvou náboženství v jednom komplexu (Japonci s tím nemají žádný problém). Komplex je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a v chrámu odpočívá Tokugawa Iejasu. Budovy se nacházejí v lese, takže je zde klid a ticho.
Mezi nejzajímavější stavby patří pětipatrová pagoda a brána Yōmei-mon.(Sluneční brána), která se svými zlatými ornamenty a naprosto ohromující střechou nezapadá do skromné dřevěné zástavby.
Za prohlídku stojí sál Honjido, kde jsou k vidění ukázky akustických vlastností chrámu.
V komplexu jsme hledali slavnou sochu (či spíše basreliéf), která zobrazuje tři moudré opice se zakrytýma ušima, očima a ústy („nevidět zlo, neslyšet zlo, nemluvit zlo“). Upřímně řečeno, možná si jich ani nevšimnete a vůbec se nepodobají opicím na mnoha obrázcích a sochách, které jsou u nás k dispozici. Zde je jejich vzhled v originále:
Vedle něj se nachází další zajímavý reliéf, který zobrazuje něco na způsob slona. S tím souvisí i příběh autora, který slona nikdy neviděl, pouze slyšel, jak vypadá, a na základě toho vytvořil vlastní verzi tohoto zvířete.
Dalším známým zvířetem z Nikko je kocour Nemurineko (spící kočka), za jehož prohlídku se platí příplatek.
V komplexu si můžete prohlédnout také (a možná především) hrobku Tokugawy Ieyasu.
Nejlepší polévka ramen
Ke konci dne se obloha zatáhla a my jsme se pomalu začali scházet před deštěm. Cestou jsme vstoupili do restaurace, o které jsme psali výše, jmenuje se Hippari Dako. Překvapivě, přestože je to doporučeno v průvodci, nebyla tam žádná fronta a uvnitř byl jen jeden turista ;)
Zařízení vedou dvě starší dámy, které sice nemluví anglicky, ale jsou velmi komunikativní a příjemně se s nimi domluvíte. Stejně zajímavá je i výzdoba. Stěny a strop (!) jsou polepeny vstupenkami, účty a dalšími kartičkami (na které návštěvníci psali svá poděkování a přání) z celého světa, které zde zanechali turisté navštěvující restauraci. I my jsme zanechali svou stopu!
Byla nám doporučena polévka ramen s yubou a tsukune s rýží. Dostali jsme obrovské porce (jen polévku bychom snědli oba!). Jídlo bylo opravdu vynikající! Vřele doporučuji, pokud jste v okolí :)
Na konci jsme se rozloučili, když jedna z dam řekla lámanou polštinou „Sbohem“. :)
Mnoho dalších fotek najdete kdekoliv :) Navštivte prosím naši galerii:
…preferuje spokojne, leniwe wakacje, ale nie przepuści okazji, aby zobaczyć coś ciekawego i dzielnie dotrzymuje kroku Kamili. Wbrew pozorom uwielbia również aktywny wypoczynek :) Jest odpowiedzialny za organizacyjną i praktyczną część wyjazdu, tj. dba o to, abyśmy bezpiecznie i szybko dojechali do... Więcej o nas >>
