Island – a to tam měly být jen vodopády…, cestou na Vik

Víte, co je na Islandu ještě fantastické? Že samotná cesta a krajinky podél cesty si klidně zaslouží samostatný příspěvek :) Atrakce Zlatého kruhu jsme již viděli (i když se do této oblasti ještě vrátíme, ale o tom až později), takže nyní je čas vyrazit na východ ostrova.

Měli jsme v plánu projet celý okruh a prvním městem s noclehem měl být Vik. Věděli jsme, že na nás po cestě čeká několik krásných vodopádů, ale ukázalo se, že míst hodných pozornosti je mnohem víc, takže bylo dobře, že jsme měli nějakou časovou rezervu.

Cesta do Viku

Po Zlatém kruhu jsme se vrátili na silnici č. 1 (tzv. okružní silnici kolem Islandu) a zamířili do města Vik.

Zpočátku se počasí nekazilo (jaká novinka!), takže jsme si nemohli pořádně vychutnat výhledy z oken auta. Minuli jsme vesnice Hella a Hvalvollur a před námi se vynořil velký masiv a na jeho úbočí první vodopád – Seljalandsfoss.

Je to jeden z nejoblíbenějších vodopádů na Islandu – 60 m vysoký, padající ze skály, která dříve tvořila pobřeží. Vodopád je vidět už z dálky, ze silnice číslo 1, ale vyplatí se zastavit autem na parkovišti a jít blíž, nebo dokonce úplně blízko, protože za vodopádem je pro turisty připravena speciální stezka, takže si ho můžete prohlédnout důkladně ze všech stran! :)

I když vás potká hezčí počasí než nás, nezapomeňte si vzít pláštěnky nebo deštníky – je těžké nevyjít zpod vodopádu mokří. Samozřejmě musíte být také opatrní, protože kameny jsou velmi kluzké. Dávejte také pozor na vybavení, aby se příliš nenamočilo :)

Eyjafjallajökull znamená„ejafjuylajokll“ ; -)

Vzpomínáte si na slavnou sopku, která v roce 2010 ochromila celou Evropu? Jmenuje se Eyjafjallajökull (navzdory mnoha studiím a pokusům ho stále nedokážeme správně vyslovit) a nachází se na trase do Viku. Na jeho úpatí se nachází Seljalandsfoss a další vodopád Skógafoss. A samotná sopka? Věříme, že tam stále je, protože jsme ji neviděli v celé její kráse – nejdůležitější je, že spala slušně a nebyla rušena.

Na druhé straně sopky se nachází již zmíněný Skógafoss. Stejně jako u prvního vodopádu, i zde můžeme jet autem velmi blízko, ale místo za vodopádem se na něj můžeme podívat shora. Po straně vede upravená stezka, po které se dá dostat docela vysoko, i když si stejně myslím, že vodopády jsou nejpůsobivější zespodu, kdy je cítit a slyšet ta síla vody.

Vidíte zde také nějakou tvář? :)

V okolí se nachází kemp, hostel a bar, takže můžete přenocovat na úpatí vodopádu. Dokud tu náš fotoaparát sám nechtěl zůstat ;)

Samotný vodopád je podobně vysoký jako Seljalandsfoss (62 m), ale je širší (25 m). Okolní zeleň mu dodává zvláštní charakter, i když počasí není zrovna příznivé.

Ztroskotání letadla na Islandu

Ukázalo se, že před Vikem je ještě několik malebných památek a zajímavostí, které je třeba vidět. Jedním z nich je vrak amerického letadla, které nouzově přistálo na pláži. Posádce letadla se nic nestalo, ale stroj byl opuštěn na černém písku. Jedná se o neoficiální atrakci – marně hledejte směrovky nebo ukazatele, které by vás na toto místo upozorňovaly. Ptali jsme se ostatních lidí, jak to místo najít, protože jsme se naivně domnívali, že vrak uvidíme ze silnice č. 1. Zapomeňte na to! K samotnému vraku je to asi 4 km, takže není šance.

Jak se tam dostat?

Obecně platí, že pokud jedete od západu, minete silnici 221 k ledovci Sólheimajökull po levé straně, hned za ní most a po pravé straně by měla být brána se štěrkovou cestou (2 km od výjezdu na silnici 221). Pokud nejste první, měla by tam již stát jednotlivá auta, která by neměla jet dál (cesta je určena pouze pro vozidla 4×4). My jsme náš malý Swift opustil a zjistil, že bychom se projít (proč to riskovat?).

Po cestě nás samozřejmě předjížděla spousta aut, i těch malých, která to bravurně zvládla. Teď bychom se asi rozhodli jet, protože cesta byla sjízdná, ale jen za dobrých povětrnostních podmínek. Samotná cesta byla velmi monotónní. Šli jsme dlouho, nikde nikdo a vrak nebyl vůbec vidět. Výhledy na něj jsou parádní: poušť, černá poušť.

Asi po 40 minutách jsme dorazili k autům a brzy nato k troskám letadla. Moc toho z něj nezbylo, ale už samotný kontrast je zajímavý: tmavý písek a světlé letadlo (nebo spíše jeho zbytky). Ostatně, přesvědčte se sami.

Ani náš „vyhazovač“ nemohl chybět ;)

Návrat za to byl příjemný. Rozhodli jsme se jet stopem ;) Vzal nás velmi přátelský americký pár a celá cesta trvala asi 10 minut. Velmi nás překvapila jejich otevřenost a vstřícnost. Samozřejmě jsme si vyměnili různé tipy, dali jsme jim také naši mapu, kde jsme vyznačili zajímavosti, které by měli na své trase vidět, a nakonec jsme zjistili, kde vidět slavné islandské puffiny!

V autě na nás čekal rychlý teplý čaj a hurá na cestu!

Puffini (puffini) na Islandu

Puffin, v našem jazyce maskonur, je téměř symbolem Islandu – je všude: na pohlednicích, tričkách, plakátech. Jakmile se naskytla příležitost je vidět, rozhodli jsme se toho využít :) Kromě toho se zde nachází vyhlídka Dyrhólaey – skály vysoké až 120 metrů, s dveřmi/dírou, kterým vděčí za své jméno. Téměř k samotným útesům můžete dojet autem, což jsme udělali, ale bohužel nás počasí donutilo rychle se vrátit. Naštěstí se nám podařilo vidět prvního maskonura :)

Nedaleko se nacházejí také další skalní útvary – věže vyčnívající z vody, které se staly symbolem Viku. Dostanete se k nim po silnici 215 z Viku. Dojdeme na pláž s černým pískem a tady nás čeká energie :)

1) Pohled na Dyrhólaey.

2) Měkký černý písek, černé kameny a ledová voda.

3) Reynisdrangar – čedičové věže vyčnívající z vody, které jsou vysoké téměř 70 metrů.

4) Zajímavé skalní útvary jsou i na samotné pláži – čedičové sloupy.

5) Masconurs! Spousta maskonur! Dokonce jsme narazili na zájezd Asiatů, kteří loví ptáky na dalekém severu, a protože tu byli, znamená to, že je to pro tyto ptáky opravdu běžné místo.

6) Neméně zajímavé je i samotné okolí :)

Ze zajímavostí: v roce 1991 byla tato pláž(pláž Reynisfjara) vyhlášena nejkrásnější netropickou pláží :) Pláž jako pláž, chybí jen plážovníci chtělo by se říct….. Ve vodě najdete pouze zmíněné puffiny ;)

Náš cíl – Vik

Přenocovali jsme ve výše zmíněném Viku. Je to město se závratným počtem 300 obyvatel. Malé islandské městečko se vším, co potřebujete: je tu obchod, kde si můžete doplnit zásoby, nemocnice, kostel, nádraží, samozřejmě bazén a dokonce i několik barů.

Už jsme měli obrovský hlad (celý den jsme byli na sendvičích), a tak jsme se rozhodli zajít do doporučené hospody v „centru“. Podnik byl plný lidí, a abyste si mohli sednout ke stolu, museli jste si vzít číslo na baru a čekat, až vás zavolají. Takové situace samozřejmě slouží k navázání mezinárodních přátelství, takže jsme se při tom dozvěděli spoustu informací o dalších zájezdech a místech v okolí.

Jakmile jsme se mohli usadit, zarazily nás dvě věci: výběr a ceny. Bylo to naše první pořádné jídlo v islandské hospodě, takže jsme nevěděli, co nás čeká….. Marně byste hledali speciality islandské kuchyně – kralují hamburgery a pizza, chybět nebudou ani ryby. A pak jsou tu ceny – ano, musíte uznat, že to byly nejdražší obědy/večeře, které jsme zatím měli (polévka asi 30-40 PLN, hamburgery asi 50 PLN).

Naštěstí se nám během cesty podařilo najít i tradičnější jídlo, ale o tom a islandských hospodách obecně očekávejte samostatný příspěvek :)

Útěchou nám bylo, že v domě, kde jsme jednu noc přenocovali, na nás čekalo malé pohoštění: Islandská vodka a kousky žraloka :) Gurmáni se z nás asi nestanou, ale je dobré konečně ochutnat něco, co v Polsku nemáte každý den.

Zbytek naší cesty po Islandunajdete zde!

Zveme vás také k návštěvě naší galerie z cesty do Viku:

Zobacz galerię wszystkich zdjęć >>>

Doporučujeme také náš příspěvek o TOP 10 zajímavostech Islandu a náš praktický přehled cesty na Island.