Faerské ostrovy – severní ostrovy: Borðoy, Kunoy a Viðoy.

Zasáhli jsme do skutečně faerského dne. Mraky, déšť, vítr – ne zrovna nejlepší podmínky pro objevování severní části souostroví. Na Faerských ostrovech však počasí není omluvou ;-)

Na Faerských ostrovech prý prší 400 dní v roce. To je (téměř) pravda! Na ostrovech jsme sice nestrávili rok, ale při pohledu na to, jak proměnlivé je zde počasí, jak rozdílná je aura na jednotlivých ostrovech, jsme schopni uvěřit, že někde na souostroví prší. Tím spíše, pokud za deštivý den považujeme den, kdy lehce mrholilo a mrholení trvalo 15 minut.

A vážně, počasí na Faerských ostrovech nás potrápilo jen jednou – bylo to v den, kdy jsme se rozhodli vyrazit na sever. Nezastírám, že i v jiných dnech pršelo, byly mlhy, ale nebylo to tak nepříjemné jako v ten osudný den. Při cestě na Faerské ostrovy s tím prostě musíte počítat a připravit se na to. Bunda do deště je nutností.

Tunely na Faerských ostrovech

Naše trasa vedla z Thorshavnu do Klaksvíku a pak přes Borðoy do Viðareiði, vesnice nacházející se v severní části ostrova Viðoy. Na zpáteční cestě jsme si odskočili na ostrov Kunoy. Na této silnici by nebylo nic neobvyklého, kdyby nebylo toho, že na všechny výše zmíněné ostrovy či vesnice se tam dá dojet autem, ale je třeba mít na paměti, že tam vedou tunely, včetně tunelu.

Ten do Klaksvíku je jedním ze dvou podvodních placených tunelů na Faerských ostrovech. K dispozici jsou také tradiční tunely (zdarma), které jsou dostatečně úzké, aby se do nich vešlo pouze jedno vozidlo.

Jak se v takových úzkých tunelech pohybovat? Je třeba si zapamatovat pouze dvě základní pravidla:

1. Přednost mají ti, kteří nemají po pravé straně místo pro přecházení (označené písmenem M, jsou umístěny každých přibližně 100 metrů). To znamená, že pokud máte taková místa po pravé straně, musíte dát přednost.
2. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je situace, kdy v protisměru přijíždí větší vozidlo (nákladní automobil, autobus). Pak vždycky ustoupíme :)

Ostrov Borðoy

Ve srovnání s ostrovem Eysturoy, který jsme nedávno popsali, má ostrov Borðoy o polovinu méně obyvatel, tedy asi 5000. A je to vidět na každém kroku. Kromě největší vesnice (Klaksvík) je zde osad méně, a dokonce 3 jsou zcela opuštěné (o jedné z nich o kousek dál).

Krajina na Borðoyi je podobná té, kterou jsme viděli na Eysturoy, tj. čedičové kopce, jakoby rozřezané, oddělené vrstvy naskládané na sebe, fjordy a všudypřítomné vodopády. Bohužel jsme si nemohli plně vychutnat výhledy do okolí, protože vrcholky hor byly zahaleny mraky.

>>> Polecamy również nasz eBook "Wyspy Owcze" za jedyne 39,99 zł! Wszystko w jednym miejscu, a w nim 149 stron pełnych inspiracji, opisów i praktycznych porad.

Klaksvík

V Klaksvíku jsme se zastavili celkem dvakrát: jednou, abychom si prohlédli místní turistické informace, a podruhé (na zpáteční cestě), abychom se najedli. Žije zde téměř polovina obyvatel ostrova, i když drtivá většina lidí, které jsme na ulicích potkávali, byli přechodní obyvatelé. Jedná se o přístavní město a rybolov a výhodná poloha obce hrály velkou roli v jeho rozvoji. V přístavu můžete vidět mnoho zakotvených rybářských lodí i trajektů.

Nejvýraznější stavbou v Klaksvíku je kostel postavený z čediče – Christianskirkjan.

V Klaksvíku jsme měli možnost ochutnat místní speciality, objednali jsme si talíř předkrmů(Faerské tapas), které jsme ochutnali za bagatelu v ceně cca. 100 PLN. Podívejte se, co máme:

Preventivní otázky: ne, chuť ji nesrazila. Byla to pro nás jediná příležitost dát si něco neobvyklého, protože jídelní lístek byl zpravidla nabitý hamburgery, pizzami a saláty.

Múli

V Borðoy jsme se rozhodli navštívit jednu z opuštěných osad – Múli.

Nachází se v severní části ostrova a cesta do této vesnice je velmi obtížná. Stručně řečeno: byli jsme rádi, že máme větší auto ;) Na druhou stranu, co čekat cestou do města duchů?

Upřímně řečeno, když se podíváme na ostatní města, která jsme dosud navštívili, nijak se od tohoto nelišila. Ani v těch zdánlivě obydlených jsme neviděli živého člověka, ani tady (i když odněkud přijelo jedno auto).

Jen v Múle je vidět, že tráva je neposekaná a přerůstá část silnice. Ačkoli jsou opuštěné, podle toho, co jsme se dozvěděli, sem někteří lidé jezdí na dovolenou a považují domy za rekreační domy.

A je to škoda, protože výhledy jsou tu opravdu jedny z nejhezčích (i přes mizerné počasí) :) Stojí za to se po okolí projít.

Ostrov Viðoy

Na ostrově Viðoy jsou pouze dvě osady: Viðareiði a Hvannasund. První se nachází na severu a druhý na jihu hned u mostu spojujícího ostrovy Viðoy a Borðoy. Počasí se s námi nemazlilo, pršelo čím dál víc a mraky se stahovaly víc a víc. Přesto jsme se rozhodli jet do Viðareiði s nadějí, že se přece jen vyjasní.

Příjezd do vesnice je velmi snadný – na sever vede jediná silnice, která byla ve srovnání se šotolinovou cestou do Múly odpočinkem pro tlumiče. Silnice se totiž rozvětvuje do kruhu a část silnice vede v tunelu. Žije zde až 352 lidí

^[zdroj].

, a samotná vesnice je na osadu v severní části souostroví překvapivě velká.

Proč je město téměř na okraji souostroví oblíbené mezi cestovateli? Pravděpodobně krásný výhled, na ostatní ostrovy, ale také 750 metrů vysoký útes Enniberg. Opět jsme nemohli vidět všechno. A přestože déšť pro nás nebyl překážkou, výstup na vrchol v mracích se zdál zbytečný.

Nakonec jsme se zastavili na vyhlídce ve Viðareiði, odkud jsme viděli severní okraje a útesy ostrovů Borðoy a Kunoy.

Ano, tam na druhé straně je šotolinová cesta na Múlu, o které jsme psali výše :)

Please define valid width and height attributes for remote images.

Ostrov Kunoy

Kdybychom měli Kunoy popsat jedním slovem, nejlépe by to bylo: hory. Nacházejí se zde vrcholy vyšší než 800 metrů, jedny z nejvyšších na Faerských ostrovech.

Na Kunoy se dostanete po mostě, který ho spojuje s ostrovem Borðoy.

Stejně jako ve Viðoyi jsou zde pouze dvě obydlené osady a jedna opuštěná s tragickou historií. Těsně před Vánocemi roku 1913 se všichni muži vydali na rybářskou výpravu, ze které se už nevrátili. Ženy, chlapec a starý muž opustili vesnici do roku 1919.
^[zdroj]
.

Na levém břehu ostrova se nachází vesnice Kunoy, do které se musíte dostat tunelem. A tohle je jeden z nejúžasnějších tunelů :) Je to úzký tunel, ve kterém musíte každou chvíli dávat přednost jiným autům (a proč je jich tam tolik, to zatím netušíme ;)). Kromě toho je to jeden z nejdelších tunelů na ostrovech, který měří něco přes 3 km.

Při příjezdu do vesnice už z dálky zaujme bílý kostel s červenou střechou a skromné piknikové místo hned u silnice. Kromě toho zde není nic zajímavého. Doslova. Proč je tedy v tunelu tolik aut? Alespoň to byla zábavná atrakce, hlavně pro Paula ;)

Souhrn

Jak se říká – nemůžete mít všechno, a přesto jsme toho už měli dost ;-) Jednou jsme museli konečně narazit na horší počasí.

Podařilo se nám vidět několik vesnic, další kopce s vodopády a útesy. V severní části můžete pravděpodobně objevit mnohem více míst pěšky, protože je zde málo silnic pro auta. Možná by stálo za to přijet sem na delší dobu, zůstat v Klaksvíku a absolvovat prohlídku za lepšího počasí? Možná se sem budeme moci někdy vrátit, a zatím to nebylo tak špatné ;

Zobacz galerię zdjęć z tego wpisu >>>