Bezpečná cesta do… školy!

Na některých aspektech cestování nikdy nešetříme. Mluvíme samozřejmě o bezpečnosti a ochraně zdraví. A pokud jde o zdraví a bezpečnost dětí, neexistuje žádná sleva. Stavíme se na hlavu, aby bylo cestování příjemné a bezpečné. Dbáme však stejně tak na bezpečnost v každodenním životě?

Znáte nás a víte, že na bezpečnosti cestování nešetříme. Vždy zdůrazňujeme, jak důležité je mít sjednané připojištění na cestu i na půjčené auto, očkování nebo třeba řádně zabalenou lékárničku. Při plánování cesty již ve fázi výběru destinace vždy zohledňujeme bezpečnost na místě, studujeme aktuální oznámení a doporučení Ministerstva zahraničních věcí, kontrolujeme potřebná očkování a rizika. Standardní.

Když začneme cestovat s malými dětmi na palubě, přibývá mnoho dalších starostí a obav. A je třeba vybrat správný kočárek, bezpečnou autosedačku, zdravou kosmetiku, bezpečné léky, doporučit pediatrovi, co má užívat, naplánovat očkování atd. (Mimochodem, nedávno jsme narazili na studii, která ukázala, že lidé stráví více času výběrem kočárku pro dítě než autosedačky!).

A jak naše děti rostou, těchto starostí neubývá ;-) Před rodiči a dětmi stojí nové výzvy a důležité okamžiky: první krůčky, první jízda na kole, první dny ve školce nebo ve škole. Dítě je stále samostatnější, potřebuje stále méně naší pomoci a rodiče s hrůzou sledují, jak batolata rostou a osamostatňují se.

Proč o tom píšeme právě teď? Protože školní rok právě začíná. Mnoho dětí začne poprvé navštěvovat vzdělávací zařízení a mnoho z nich také začne samo chodit nebo jezdit na kole či koloběžce bez doprovodu rodičů. Jak tedy zajistit, aby cesta do školy byla bezpečnější? Jak snížit riziko nešťastné události?

Zde je několik našich tipů a triků! Mnohé z nich byly testovány na silnici, ale jistě budou dobře fungovat i v každodenním životě. I když bude trvat ještě několik jar, než pustíme Olive do školy samotnou, už teď jí vštěpujeme důležité návyky, které jí, jak doufáme, zůstanou navždy.

Vzdělávání od útlého věku

Opravdu to dává smysl! Je známo, že šestiměsíční dítě dopravní značky nenaučíme, ale dítěti, kterému je rok a půl, už můžete ukázat barvy na semaforech a vysvětlit, co znamenají. A pravděpodobně nebude zpočátku vědět, o co jde, ale doporučujeme vám, abyste mu při každé procházce jako mantru opakovali světelné signály a vysvětlovali mu to, a uvidíte, že to rychle pochopí a sám vám řekne, jestli už může jít, nebo ještě ne.

Je to jen příklad, ale myslím, že každý zná polské přísloví „co skořápka, to příliš mladá…“. ;-) My od malička opakujeme o přecházení jen po pruzích, rozhlížení se, jestli nic nejede, přecházení za ruku, sesedání z kola v pruzích atd. atd. To jsou takové univerzální principy, které jsou užitečné po celém světě.

A víte, co nás překvapuje nejvíc? Že se Olive sama zastaví před přechodem, i když za něčím běží. Navíc se stává, že kolegové jsou zastaveni, když vyběhnou na ulici. Nic takového neexistuje! Pokaždé se musíte zastavit, rozhlédnout se a teprve pak můžete projet. Již nyní můžete vidět první výsledky, o které je nyní třeba pečovat a ošetřovat je.

Nehrajeme si na ulici

Rozhodně je lepší jít do parku, na hřiště, trávit čas mezi zelení než si hrát přímo u ulice, i když bydlíte na uzavřeném sídlišti.

Řekneme vám, co se může stát, když například míč spadne na ulici…..

Nedávno jsme byli během našeho výletu v jednom malém městě svědky toho, jak holčičce, která šla s maminkou po chodníku u silnice, vypadl z rukou míč a skutálel se na ulici přímo pod projíždějící auta. Víte, co udělala máma? Nejprve chytila dceru za ruku, aby jí zabránila v běhu za hračkou, a snažila se jí vysvětlit, že hračka utekla. Maminka se nepokusila jít a chytit míč….. a právem! Tleskám této mamince! Buď by skončila s dítětem na rušné ulici, nebo by ho nechala chvíli bez dozoru… ani jedna z těchto dvou možností nebyla dobrá. Naštěstí jsme my i auto na protější straně zastavili na nouzových světlech a míč zachránili, ale hrdinkou byla rozhodně maminka té dívky.

Protože za mnohé z toho jsme zodpovědní my. Pokud dítě jednou uvidí, že maminka nebo tatínek skočili na ulici pro hračku, zapamatuje si, že je to v pořádku. Samozřejmě nemůžeme ovlivnit to, že dítě neuvidí, že se takto chová jiný rodič nebo starší děti, ale vždy je vhodné říci, vysvětlit, objasnit, proč se určité věci nesmí dělat.

Přecházení ulice

Můžeme to učit a předvádět stokrát, ale stejně důležité je, aby se obezřetné přecházení ulice stalo i zvykem dospělých. Bohužel se často stává, že se již na přechodu pro chodce rychle rozhlédneme na obě strany, nezastavíme se a vstoupíme na přechod.

Vždycky, ale to je vždycky, když jdeme s dětmi, zastavujeme před přechodem. I když je to malá obytná ulice, i když jsme se k ní pětkrát přiblížili, koukali jsme, že nic nejede. VŽDY. Zastavíme se, společně se rozhlédneme a společně se rozhodneme, že můžeme projít (nejlépe za ruku!). Ano, zabere to víc času, ale půl minuty cestou do školky asi nikoho neušetří?

Zvlášť když spěch není spojencem, když jde o bezpečný příchod do školy. Lákavé zkratky, přechody bez pruhů…. Vyhněme se jí, protože bychom chtěli, aby se jí vyhnuly i naše děti.

Zde je třeba dodat ještě jednu poznámku. Samozřejmě předpokládáme, že víte, že v jízdních pruzích na kole nejezdíte? Tuto zásadu vám vštěpujeme také tím, že vás žádáme, abyste při každém příjezdu k jízdním pruhům sesedli z koloběžky nebo kola.

Nosíme odrazky

Hrdě nosíme reflexní prvky :) Pro děti najdete opravdu parádní, zajímavé designy, které budou určitě ochotněji nosit. Doporučujeme nakupovat s dítětem – ať si samo vybere, co se mu líbí. A pokud chcete použít nějaké obyčejné (což doporučujeme ještě více), můžete je jemně ozdobit a mít na paměti, že stále plní svou základní funkci.

Jak jinak přimět dítě, aby chtělo nosit odrazku? Pojďme si je nést sami :) Je takové stádium vývoje dítěte, že se chce oblékat jako rodiče, chovat se jako starší, napodobovat a kroutit se, když se mu snažíme vysvětlit, že ještě není ten správný čas lézt po extrémně vysokých skluzavkách. Když uvidí, že jejich rodiče nosí takové třpytky, které navíc tak skvěle odrážejí světlo, budou je chtít také.

Při výběru batohu se vyplatí koupit takový, který má již všité odrazky (mimochodem, snadno seženete i bundy nebo boty s odrazkami). Jedná se vždy o dodatečný bezpečnostní prvek, který zvyšuje viditelnost na silnici.

Zdobíme také běžecká kola, koloběžky a dokonce i kočárky s odrazkami. Nikdy nevíte, kdy se budeme vracet po setmění nebo za špatného počasí ;)

Na kole a koloběžce vždy s přilbou

Mrzí nás, že tak málo dětí jezdí v přilbách. Ale co se divíte, když i dospělí málokdy nosí helmu? Podívejme se na statistiky – podle průzkumu Národní rady pro bezpečnost silničního provozu z roku 2015 o používání ochranných přileb nosí přilbu pouze 18 % osob mladších 17 let (horší je to pouze ve věkové skupině 60+).
^[zdroj].
Je třeba přiznat, že je zde vzestupný trend, ale stále se jedná pouze o zaokrouhlení na jedno z pěti dětí s přilbou.

Ani my nejsme žádní svatoušci, ale když jedeme s dětmi na kole, helmu musí mít na hlavě každý! Přilbu jsme nosili od prvních pokusů na koloběžce nebo na kole a teď už o ni nemusíme denně bojovat. A co víc, Olivia nám sama připomíná, když si zapomeneme nasadit helmu my nebo ona, a dbá na to, aby i ostatní děti měly helmu :)

S helmou je to trochu jako s autosedačkou – musí správně sedět, přiléhat a zapínat se. Co na tom, že si koupíme nejdražší a nejlepší autosedačku, když ji špatně nainstalujeme nebo necháme volnost při připoutání dítěte? Totéž platí pro přilbu – musí být nasazená, vyzkoušená před koupí, dobře upevněná….. Postarejme se o bezpečnost od A do Z, nikoliv selektivně. Přilba není pro forma, je to ochrana hlavy.

A důležitá poznámka k přilbě. Doporučujeme, aby děti nosily přilbu, i když jedou jako spolujezdec v přívěsném vozíku a sedačce na kole! Zdůrazňujeme to proto, že jsme sami kdysi byli nevědomými rodiči, kteří si pronajali přívěs, tak vychvalovaný, tak bezpečný, a nemysleli na přilbu…..

Souhrn

Nyní žijeme v době, kdy se na děti nadává. Vychovává pod stínítkem, omezuje i kontakt s ostatními dětmi, aby nedej bože neonemocněly…..

Nevadí nám běhat v kalužích, hrát si v písku, válet se v blátě, pokud je to bezpečné a nikomu se nic nestane. Pokud však jde o bezpečný pohyb v dopravě, ať už kolem domu, cestou do školy nebo na vzdálenějších výletech, nic se neodpouští :) A není to o používání trestů a odměn, křiku, ale o výchově od útlého věku. Vysvětlovat, ukazovat, zářit příkladem.

Zní to příliš dokonale a jednoduše? Víme, že tipy, které jsme uvedli, a příklady, které jsme uvedli, nebudou vždy a u všech fungovat. Protože každý rodič zná své dítě nejlépe a ví, co bude fungovat a co ne, ale stojí za to si to uvědomit, zkusit to a snažit se malými krůčky dojít k cíli.

PS. Pravidla naleznete na webových stránkách safeschools.michelin.co.uk, jejichž
na silnici by si měli všímat ti nejmladší, shromáždění v atraktivní podobě barevných
Základní informace spolu s hrami usnadňujícími učení. Celé si to můžete také stáhnout a vytisknout.

Příspěvek vznikl ve spolupráci se značkou Michelin v rámci kampaně #SafelyToSchool.